Mezi kopci cesta klikatá...

Sludge winter path

4. ledna 2012 v 18:48 | Sorgh |  Výpravy
I letošní zimu se podařilo dodržet tradici a vyrazit po vánočních svátcích ven do přírody. Opět dva dny s nezbytným noclehem. A jako tradičně ani letos jsme se nevydali do žádných dálek a prdelí, naopak, věrni jsme zůstali oblasti Tišnovska s tím, že noc přečkáme na chaloupce v Deblíně, kde již zrána Blekošův otec slzel při krájení cibule, aby nám potom večer mohl poskytnou vynikající gulášek.
Počátek cesty opět započal na nádru v Krpoli. Hranatý bus nás svižně odvezl do Černé Hory a pak už to bylo po svých.
Nyní jsme výjimečně vynechali pivovarskou knajpu, snad ze strachu, možná z respektu. Hned jsme zamířili po červené na Žernovník. Zcela nový směr, zavržení odbočky na Býkovice, které už měly tu čest.
Je poměrně teplo, mokré silnice a mimo ně měkký a rozbředlý terén...

Přicházíme do vísky Lubě, kde se noříme do údolí stejnojmenného potoka. Cesta vede po loukách sevřených svahy lesů, je to milé a užíváme si ticho. Potok meandruje, často je třeba překonávat brody, častěji však jsou k dispozici lávky. Při jednom přeskoku studeného toku ovšem umírá sponka na Blekošově torničce, kterou má novou a již jsem pasoval na příruční lékárničku. Ta tedy končí v potoku a s ní i teplá mikina. Zatím to nevadí, ale za pár kilometrů bude teplá vrstva chybět, stále hustěji mží až mrholí.
Při pochodu si vzpomínám, že jsem tudy už jednou šel, zhruba před rokem a to opačným směrem. Tehdá byl ovšem krut, sníh. Údolí už bylo po chvíli nudné, ale naštěstí je tu Krkatá bába a ta uchvacuje naše zraky. Slepencová skála se vypíná přímo u cesty a nechá se ochotně fotit. Dáváme s bohem a pokračujeme v cestě. Přibývá chat a naštěstí přecházíme na modrou značku, která nás vyvádí z údolí ven na polní horizonty.
Procházíme obec Hluboké Dvory a blížíme se k ruině Trmačova. Ten kyne návštěvníkům posledním zbytkem zdi a zachovalým valem. Dáváme svačinu a snažíme se zapomenout na postupující chlad.
Lesním šerem přicházíme k partizánskému památníku, betonovému objektu mezi stromy, celkem podivný prvek v krajině - evokuje procesí truchlících, hořící věčné ohně, vadnoucí lilie odložené na kameni...
Rychle pryč, už máme žízeň a hlad. Zdoláváme kopec Stanovisko odkud už klesáme do Hajánek. Zde je ukrutný 14% kopec, Blekoš plánuje letní cyklotyranu a už je na dohled Jamné a hospoda U Vlachů. Zde jsme zrazeni, je to k nevíře, ale je zavřeno a chuť na krýgl je krocena duševní hořkostí. Nedá se nic dělat, bus nejede, takže vyrážíme pěšky do Tišnova. Nakonec to vcelku uteklo, žízeň vygradovala, aby byla následně uhašena černohorskou Sklepní desítkou ve Sklepě. Dáváme tři plus dobrej dlabanec a to je akorát slušná porce do odjezdu busu do Deblína.
Zmíněná obec nás vítá šerem a mlhou, ovšem Na gruntu se svítí a tak je vše v pořádku. Navštívíme pana kuchyňku, neboli otce a zjišťujeme, že guláš je připraven a čeká. My jdeme před večeří svlažit hrdla. Gruntovské Starobrno nepřekvapí, stačí opět tři kusy a vracíme se zkrotit hlad. Guláš je luxusní jako vždy, při konzumaci posloucháme monology pana otce a v duchu se rodí touha zkontrolovat ještě místní sokolovnu. Ano, je třeba guláš zapít jedním točeným, nelze jinak.
Sokolovna je typická a stále stejná, jsme rádi a usedáme v koutku. Paní srdnatě nosí a nedělá si nic z utíkajícího času ani z místních opilců. Ví, že je to poslání. Skolíme čtyři kusy a to už cítím opilost jak bič, hlava mi klesá na desku stolu a razantním gestem ukončuji sedánek. Dopotácíme se na chalupu a ve chvílu usínáme, já na rozloženém kanapi, Blekoš na zemi. Otec nám tradičně ustal ve společné posteli, ale co by řekli sousedi?
Ráno mě budí krutá bolest hlavy, ani dospat nemůžu. Su nevrlej a nehodlám se nijak zdržovat, tož vyrazme.
Mašírujeme do polí, obcházíme Braníškov a po krátké lesní etapě poznamenané Blekošovou stolicí vcházíme do Maršova. Tak jako tento úsek cesty, tak i sama dědinka z tohoto úhlu nás mile překvapuje. Je větší než se zdá ze silnice, členitá, tu zmole a tam vršek, prostě milá lokalita. Míjíme starou hospodu Na posedu a přez pole pokračujeme do údolí Bílého potoka. Šmelcovnu pro tentokrát míjíme a odbočujeme zavčas na Hálův mlýn. Zde byla v plánu polívka, kdyby ovšem měli otevřeno. Zase jedni takový, co nic nenapíšou a podle otvíračky mají mít otevřeno. Tak takhle ne, pánové, to bysme kamarádi nebyli...
Jsme nuceni pokračovat, já už přez torturu hlavy skoro nevidím a nemůžu se dočkat domova. Netrvá dlouho a jsme v Bítýšce, která je stále tak krásná a malebná. Světlým bodem dne je návštěva oblíbené hospůdky Na růžku, kde volím zelňačku a ta mě drobátko zpravuje. Díky ní potom vydržím cestu busem do Brna a se ctí přicházím domů po dvou.
Povedený výšlap, i přez nepříliš vnadné počasí. Zároveň došlo k domluvě na jarním čundru, kterého už je třeba, neboť už dlouho jsme neopustili domov na více dní a nespali v rygolu u lesní stezky. To vše a víc snad už v d
ubnu.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama