Mezi kopci cesta klikatá...

19. Beseda u bigbítu

18. srpna 2011 v 20:12 | Sorgh |  Muzika
Letos už 19. Beseda u bigbítu opět potvrdila svoji vybudovanou pověst, že kultura zde produkovaná
pochází z jiné dimenze, prostoru za oponou. Tento magický závěs tvoří konvence, očekávání a zvyk, proto člověk neznalý a neinformovaný pravděpodobně zažije kulturní šok. Za mnohé mluví už to, že já sám z více než 40 kapel znal zhruba tři. Tím větší ovšem bývá moje zvědavost. Každý rok zde najdu několik soukromých objevů, které potom sleduji. Ani tento rok můj podběrák nezůstal prázdný…
Letos jsem si zařídil dovolenou a s kamošama dojel už pátek navečer. Počasí bylo fasa, slunko nám po cestě vytvořilo slušnou žízeň a hluk z areálu nám poháněl cvičky, jen už být na místě.
Po rozbití kempu a s prvním pivem v ruce jsme se ihned přesunuli k hlavnímu pódiu, kde ukončovali svůj set jedni z Talentů letošního ročníku. Moc jsem je nevnímal, maje zabořen nos v pěně hnusného Starobrna listoval jsem programem a volil favority...

Takto jsme vyčkali do doby, než se na hlavním pódiu na sesli usalašila Lenka Dusilová a oblažila nás svým sympatickým poprockem. Hezky zvolna na rozjezd, klopíme škopky a vstřebáváme atmosféru.
Potom se to trošku pere, na béčku startují Dark Gamballe, kteří jsou mými oblíbenci a zhlédnout je považuji za svoji povinnost. Chlapi sympaticky procházejí poslední desky, plac před pódiem je řádně zaplněn a hojně aplauduje. Holt už je to ikona na naší malé scéně.
Leč nedáváme celý set, neboť po chvíli opět na áčku startují Gerda Blank, loňské překvapení, tehdá okupující ještě scénu B. Tehdá si nás zcela získali svou živelností a energií, po vystoupení jsem pařil jako na Duracellu. Nyní ovšem duet vsadil na spíš pomalejší a utahanou prezentaci, rozhodně ne špatnou, ale vedlo to k mírnému útlumu. Bylo to vidět i na posluchačích, málo kdo rajtoval či se jinak projevoval, spíš se pohupovalo v bocích a pilo. Až poslední tři kusy nás vrátili do varu a napravili tak trošku dojem. Tedy lítost, že jsme nezůstali na Gambáčích, pardon Gambaláčích.
Je hluboká noc, teplo a za popíjení kelímkové pomsty z Brna ještě počkáme na bluess z dílny Paula Lamba and The King Snakes. Naprostá pohodička k odpočinku, k čuchání vůně sena a …ke kelímkové pomstě z Brna. Poté už jsme znaveni, tušíme jsme ještě mrkli na Jazzstepa, o kterých ale mnoho neřeknu, pamatuju jen hodně elektrokraválu a nejsem si jist, jestli to vlastně byli oni. Taková hodnotná zpráva, že..? Jdeme na kutě, hezky pod širák na blízký fotbalový pažit. Fouká, ale noc je klidná.
Ráno je dobře, kupodivu i v břichu a tak pro mě není problém začít den škopkem, přesněji dvěma. Produkce začíná o desáté, ale máme hodně času, žádný z těchto ranních umělců nás nezajímá. Jedině Apatheia chvílu po poledni, ovšem i ta má smůlu, pivo a otupělost vítězí.
Vydáváme se tedy na procházku do nedaleké vísky zaměřené zamženým zrakem jen podle špice kostela. Lipov. Hodláme si trošku dopřát a nasytit se kvalitním obědem. Leč v hospůdce, které velí sympatická a vepřová lady, se jen ohřívá konzervový guláš. Nu co, je hlad, pošli to sem. A k tomu pivko. Obojí je tragédie, proto se příliš nezdržíme a dáváme se na ústup. Ještě že v Tasově u hřiště točí dobrý Radegast a něco k jídlu taky mají. Takže nakonec přežíváme a jsme schopni se opět ponořit do víru nevšední hudby.
Přicházíme na vystoupení písničkáře Zdeňka Bíny. Kluci brblou, ale mě se to celkem líbí a užívám ranné odpoledne. Po něm přijdou horší věci jako Narajama Revisited, jakási alterna, kterou podrobněji nestudujem a jdeme na béčko. Zde mě dostávají další z Talentů, slovenští Fridge Aside, hrající fajnový jazzík. Profesionální vystupování, kluci mírně nad věcí, ale paráda, toť jeden z letošních objevů. Pozdější Lika nás minula, naopak pankáči My Dead Cat vcelku zaujali svižným punkem, ze kterého si budu nejdéle pamatovat zcela hysterický projev frontmana. Správný magor, v dobrym, a o to mu asi šlo, zaujmout.
Na áčku se mihly projekty Longital a Dva, které nás moc neoslovili, zvláště druzí jmenovaní byli až moc alterna. Ale svoje posluchače si našli, proč ne. My během těchto produkcí šmírovali žensky a kontrolovali dění na béčku. Zde jsem očekával konečně trochu metalu od Candy Meatworks, ale jejich crossover mě minul. Zde platilo, že přílišná složitost a roztrhaná kontinuita skladeb je spíš na škodu a mě jednoduše odradila.
Šílené halekání na hlavní scéně utichlo a nadešla hodina H, jak se později ukázalo. Maďarské čabajky Speciál Providence mě v následujícím čase zcela přetáhly na svoji stranu, i když já na té druhé nikdy nebyl. Hráli něco z jazzu, metalu, vůdčí úlohu zde hrály klávesy, jejichž obsluhou byl pověřen ryzí šoumen s věčným rohlíkem od ucha k ucha. Bylo to složité, ale tak akorát a dalo se v tom hodně najít. Navíc sympaťáci jako hrom, takže už se snažím zařídit si volno na první říjen, kdy vystoupí v brněnské Staré Pekárně.
Naprosto vyřízen tahám svoji suitu opět vedle, kde pracují Čokovoko, dvě dámy celkem populární dle fanoušků, ale nechytám se. Střídají je naprostí magoři Hentai Corporation. Jejich heavy sranda trash plný xichtů, póz a ječáků docela roztopil kotel pod pódiem. Bylo to živé, plné energie, krapet retro, hotová šaškárna. Moc mě nevzali, ale dík za probuzení po dusném dni. Vracíme se zase zpět, na áčku ještě pálí oči od pikantních klobásek, ale není čas moc kýchat, na pódium přichází charismatická kočka a její pánští souvěrci tvořící uskupení Kill The Dandies. Zřejmě pohrobci The Nihilist, jak jsem se někde dočetl. Velmi poetická a zároveň řízná muzika pohybující se kdesi na pomezí elektroniky, rocku a blues se špetkou psychedelie si nás v rostoucím šeru získala. Magická zpěvačka u kláves, v kontrastu k ní tančící korpulent ženského pohlaví na plátně za ní, energičtí mužové tvořící ochranný kordón této víly, to byl panečku zážitek. Beru jako další osobní objev, který bude třeba důkladněji prozkoumat.
Zbývající čas už trávíme na áčku, kde se kluci těší na ska produkci firmy Etna Kontrabande z Polska. Já přesně nevím co čekat, tak tedy čekám. Sympatický oktet, tedy osmero muzikantů valí živelnou směs reggae, punku a rocku. Sleduju zejména dechovou sekci, ságo a trubku, které mám velice rád. Je to povedený set, proto chválíme skákáním a potleskem.
Poslední věcí večera se stává projekt Neruda, kde se realizuje několik známých perzon domácí hudební scény, jmenujme aspoň Rupperta z Monkey Bussines a Holého z JAR.
Ale jak už to tak bývá, velká jména rovná se velká očekávání ....a nakonec bublina praskne. Neruda hrají dřevní rock, žádné cukrbliky zde člověk nenajde. Produkce ale byla hodně amorfní, kolovrátkoidní. Stále ty stejné riffy, stejný rytmus, chyběly momenty nutné k oživení unavených fanoušků. I tak ale chlapi ohlas měli, jistě, celebrity nelze jen tak poslat na kutě a koutkem úst zavrčet dobrou. Ovšem my s kolegou na to nevychovaně hodili bobek a šli se usalašit do spacáků.
Druhý den opět krásné ráno, horko a tím pro nás letošní ročník Besedy úspěšně skončil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 WilblyPe WilblyPe | E-mail | Web | 8. května 2017 v 12:25 | Reagovat

Propecia Generic Equivalent  <a href=http://byuvaigranonile.com>viagra</a> Viagra Generico 6x100mg Viagra 50 Mg Pfizer Prix Viagra Internet Bestellen Viagra Trh Pharmacy Contraindications Of Keflex Original Cialis Generika

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama