Mezi kopci cesta klikatá...

Cyklotyrana 2011

11. července 2011 v 14:32 | Sorgh |  Výpravy
Letošní cyklotyrana se odehrála pod nacucanou oblohou, kdy jeden nevěděl, bude li potřebovat deštník či
pláštěnku. Naše ztepilá těla ofukoval po celou dobu svěží vítr, který brzdil náš postup, ale versus naše svaly neměl šanci uspět. Nakonec ani nezapršelo.
Směr Deblínsko jsem si na své buzole nastavil před desátou dopolední a vyjel. Kolem Prýglu jsem se jen mihnul, střihl to skrze Chudčice do Sentic a v Hradčanech odbočil na Březinu. Tady došlo ke smluvenému setkání s Blekošem a za veselého láteření jsme zasedli "u něho". Tato již tradiční knajpa nám poskytla základní dávku tekutin na další cesty. Každá naše zdejší návštěva je ve znamení jiné vrchní, i nyní zde byla jiná osoba, zkušená ženština s velmi poeticky vyvinutým poprsím. Pěkná podívaná, jen co je pravda. Ale nebyl čas se kochat, bylo třeba jet...

Cílem dne byly Skryje. Na zimním čundru jsme tuto mysteriózní osadu lehce minuli a ocitli se v inkriminovaném údolí o pár kiláků níž po toku Bobrůvky. Nyní šlo o to neponechat nic náhodě a zaútočit zpříma.Vzali jsme to do Předklášteří a odtud podél mdlého toku Loučky do Dolních Louček. Vody bylo opravdu málo, ani častější deště v poslední době vodu nezvedly. Tady jsme zasedli k obědu před finálním útokem. Jídlo nebylo nic moc, můj smažený řízek s opíkačkama nebyl ozdoben aureolou zeleniny, šlo čistě jen o mastné kalorie. Ale nač plakat, venku čekali naše oře a výhled na večerní posezení v Deblíně Na Gruntě uklidňoval. S touto vizí jsme dopili druhý Hostan a pokračovali dál.
Skrze Horní Loučky pyšnící se fešnou kaplí vjeli jsme postupně do údolí. Osada Boudy se připoměla ze zimní akce a kousek proti proudu již byly Skryje. Malá a poměrně nevýznamná osada, i knajpa byla zavřená, nezbývalo než se kochat přírodou. Opravdu hezká lokalita, meandrující Bobrůvka se rozkošně rozvalovala a několik brodů přez říčku náš postup ozvláštnilo. Dusno bylo jako ve skleníku a my celí opocení konečně našli odbočku z údolí do Tišnovské Nové Vsi. Krpál jako kráva, takže žádné šlapání, ale hezky po svých až nahoru.
Naskytly se krásné rozhledy po okolí, vše pod poklicí nizkých mraků hrozících stále deštěm. Kousek po silnici a opět se nacházíme ve Žďárci, kultovní hospodě naší dávné výpravy. Nyní zde usedáme jen z nostalgie a dáváme škopek brněnského. Vládne zde nuda a Tour de France. Chvilku posedíme a pak už šlapem do údolí Libochovky na Kutiny.
Kutinský saloon má samozřejmě otevřeno a my usedáme jako staří známí. Ovšem nutno říci, že nové vedení knajpy je silně podivné a obsluha je spíš neobsluha. Dědek nosí pivo asi jen těm, kteří se mu páčí, ostatní jako nás ignoruje. Hlavně že kamarádi kalí uvnitř. Uraženě dopíjíme jedno, na druhé ztrácíme chuť. Peníze necháváme na stole a bez pozdravu odjíždíme. Nevím, hospoda U trampa ztrácí své kouzlo, ještě za Orla to bylo hergot lepší. Radost udělá jen pohled na milou tvář zdejší šedivé štamgastky, fatalistní výraz nezmizel, drží se korbelu stejně heroicky jako posledně a na blízkou smrt to stále nevypadá. Na zdraví, dámo, nechť žiješ, Nevado.
Pokračujeme po silnici přez Lubné a Níhov do Katova, zavzpomínáme přitom na mentální Helenku či jak se jmenovala porušená nakupující v místním konzumu a mocně šlapem do Pánova. Jedna místní usedlost, rekonstruovaná rustikální záležitost, která nás svou jedinečností zasáhla na cestách před pár lety stále stojí a skví se ve venkovském odéru.
A potom už jen vyjet na silnic vedoucí do Deblína. Stejně jako loni se vykoupu v nedalekém rybníčku a smyju zaschlou krustu potu stahující moje nebohé tělo.
Ani se nestavíme na baráčku a ihned usedáme Na Gruntě. Jsme hladoví a žízniví. Ještě než se dostaví Blekošova choť se synem stihneme tam poslat pár kousků. Posléze pokračujeme v nastoupeném tempu a já vše proložím ještě skvostným pštrosím steakem s pepřovou omáčkou. Nakonec se můj denní příděl piva zastaví kdesi na 11 kusech.
Noc je vcelku klidná, jen měchýř mě nutí co chvíla vstávat a kropit suchý klozet.
Ráno je jisté, že v cestě budu pokračovat sám. Kolegovi piviska moc nesedla a tak se před polednem loučím, stírám slzy a vydávám se na cestu domů. Beru to do Bítýšky přez Pejškov a Šárku, jsem nostalgik a tuto cestu mám rád. Kolikrát jsme se už tady s Blekošem toulali, opiveni, ztýraní, mladí. Do Brna to beru po červené turistické k Veveří a dál už jen po silnici. Nohy už se zdají krapet unaveny a nechcu je trápit další teréní vložkou.
Doma už jen jídlo, kafe a válenda u bedny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 3:05 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama