Mezi kopci cesta klikatá...

Květnová Vysočina

13. června 2011 v 13:53 | Sorgh |  Výpravy
Květnové slunce určilo datum dovolené a já rodinku vyvezl do lůna kvetoucí Vysočiny, do oblíbeného hostince Tisůvka v Cikháji. Již jako doma, poprvé s následníkem a natěšení na cykloturistiku po okolí.
Co čert nechtěl, trefili sme se do období bujícího květenství smrků a topolů, což se projevilo žlutým popílkem všude vůkol a alergickou rýmou malouška. Ten si pobyt vskutku protrpěl a velmi nerad jsem ho týral v sedačce na kole. Apatyka ve Žďáru poskytla léky a mi tak celou dobu tlumili deptající příznaky.

Manželka, u které probíhá právě třetí měsíc těhotenství, se taky šetřila a tak až na dva výlety jsem do okolí vyjížděl víceméně sám.
První vyjížďka neslavně skončila už po třech metrech, když mi prasknul řetěz. Měl už pravda hodně za sebou, byl přenýtován, ale čekal jsem, že týden ještě dá. No nedal a tak hned první všední den jsem zamířil do servisu, kde mi za pár minut vyměnili řetěz a kazetu. Trochu čára do rozpočtu, ale bez kola by to prostě nešlo.
Jářku, mnoho mám v kraji prošlapáno, avšak na kole to taková sláva není. Hodlal jsem projet jak známá místa, tak zavítat i do neprobádaných končin, což mi splnil výlet na Lucký vrch. Chata byla sice mimo provoz, ale sympatickej správce bez okolků otevřel a poskytl znaveným turistům nápoje. Výhled byl malebný a celková atmosféra dýchala klidem. Proto mě rozčilil vzteklý záchvat juniora, který nemohl přez ucpaný nos dýchat a my tak byli nuceni pobyt ve stínu stromů zkrátit.
Jindy jsme autem zajeli do Trhové Kamenice, která je pod dohledem pěkné rozhledny. Ta kombinuje dřevěný plášť z překládaných desek s kovovou konstrukcí a působí celkem zvláštně. Samozřejmě byla mimo provoz, takže zůstalo jen u zevní promenády a opalování.
Při cestě se nacházel skanzen Veselý kopec, kde se nachází sbírka lidových staveb Vysočiny. Je to krásny muzeum v přírodě, vřele doporučuju.
Moje samostatné výlety spíš brouzdaly známá mista. Vlnící se asfaltky mě vedly k Dářku, močál mě po jistém boji propustil do Radostína, projel jsem Vojnův Městec, zkontroloval Herálec, kterak se rozrůstá o řadu novostaveb. Na druhé straně o Cikháje mě čekala Fryšava a Kadov. Zejména kadovská hospoda Klokočí mi imponovala. Milý číšník, stále ten stejný, který mě s Victimerem obsloužil již před nějakým rokem na čundru. Nyní ovšem namísto tupého gambáča točili ČéHáčko a Rychtářa. Paráda, zejména kvasnicovej Natur mě zcela dostal.

Kapitolou samou pro sebe byly kulinářské orgie pana šéfkuchaře na penzionu. Týden našeho pobytu byl ve znamení medvědího česneku, ale zhřešili jsme a neochutnali. Ovšem ostatní laskominy byly naprosto dokonalé. Zmíním špekové knedlíci s rozmarýnovou omáčkou a vepřovým masem plněným zelím a švestkou. Nebo vysoký roštěnec s restovanými brambory a cibulkou. Prostě labůžo a při tučnější peněžence by nebyl problém 2 kilča za týden přibrat.
Takto došlo jen na pár ochutnávek z jídelního lístku.
Uteklo to jako voda. Už při odjezdu mě napadali plány na podzimní pobyt, ale jestli pán všehomíra dopřeje, toť je otázka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama