Mezi kopci cesta klikatá...

Filharmonie čmadí rock

14. června 2011 v 19:03 | Sorgh |  Muzika
Je o mě známo, že jsem lehký misantrop. Monstrakce o velkém počtu lidí mě děsí, tlačenice, prdelní průvan a okolní křik je mi z duše protivnej. Proto se podobným produkcím vyhýbám seč to jde. Jistě, došlo i na pár výjimek v podobě několika Brutalů či Metalmánií, ale zde jsem byl silně napojen pivem a už po dvou dnech mě okolní metalisti začínali s..t.
Proto jsem musel chvílu uvažovat na nápadem jednoho kámoše zajít na Svobodák a vyslechnout vystoupení Brněnské filharmonie. Bylo jasny, že pro jen pár lidí to vystoupení nebude a navíc podobná muzika není zrovna můj šálek, tudíž se mi to moc nezdálo.
Ale nakonec jsem byl ukecán a odtažen směr štatl.

Svou roli sehrál i fakt, že filharmonici se měli věnovat starým rockovým šlágrům. Pravda, takovej Hendrix zahranej na hoboj a harfu se neslyší každej den…
Sraz sme měli po osmé a to už se náměstí slušně plnilo. Kolem bylo několik stánků s pivem, vínem a různými laskominami typu klobás či domácích koláčů.
Jen co těleso začalo zvučit, koupili jsme kelímky čéháčka a šli blíž k umělcům. Ani to nevypadalo jako zkouška, hráli cely vály, jen dirigent vzezření reklamního bosse Horsta občas něco prohodil ke zvukařům i obecenstvu. My se po chvíli sebrali a zašli na jedno do Černohorskýho sklepa. Začátek byl stejně stanoven až na devátou takže na jedno ze skla byl čas. Během srsání škopku se to kolem nás náhle zaplnilo chlapama v černym. Uklidněn že nejde o mafii jsem jen tiše sledoval, kterak umělci zalévají nervozitu před dávkou pro ně nezvyklé hudby. Třískot korbelů se rozezněl sklepem. Ovšem v devět hodin jsme všichni zaujali svá místa, filharmonici u svých pultíků a my s dalším kelímkem pod podiem.
Vystoupení mě mile překvapilo. Rokec se smyčci, trumpetama a vším tím harampádím zněl majestátně a vskutku parádně. Došlo například na Pink Floyd, Van Hallen, Toto a třeba závěrečnou Smoke on the water od Párplů. Skvostné a publikum to náležitě ocenilo. Filharmonie tímto udělala krok k masám, představila se i takovým barbarům jako jsem já a ukázala svoji civilnější tvář.
Celá produkce trvala hodinku a nebýt bolesti v kříži v druhé půlce vystoupení, žádal bych zepár přídavků. Takhle jsme se v klidu odebrali do svých postelí připravit se na zítřejší službu. Ovšem po cestě došlo ještě na jednu plzničku na spaní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama