Mezi kopci cesta klikatá...

Únor 2011

Několik postřehů z vypitých vín v lednu a únoru

23. února 2011 v 17:16 | Sorgh |  Vínování
Nedávno zde zmíněná Frankovka od Plešingra, v.z.h. 2006, mě vpravdě moc nenadchla. Byla jaksi málo něžná, netulila se dle mého očekávání, naopak, po pár sklenkách mě chuť zcela přešla. Je ovšem pravdou, že se staršíma Frankovkama vyšších přívlastků moc zkušeností nemám, možná byla perfektní a já to neuměl ocenit. Radši ani nemyslet. O hodně líp si vedl modrý Pinot z roku 2007 od stejného vinaře, taktéž v.z.h., který se mazlivě lísal a nenásilnou jemnou chutí si získal moje plné sympatie.
O něco ostřeji se projevila jakostní Frankovka od Trpělky s Oulehlou, ale pochutnal sem si na ní. Její jistá hrubost mě provedla večerním posezením ve vinárně. Naproti tomu propadákem se ukázal jakostní Modrý Portugal od Bzeneckých zámeckých sklepů z roku 2009. To byl jen takový namátkový test vína ze supermarketu, který naprosto nevyšel. Vůně by se celkem dala, ale hned mě odradilo perlení na jazyku, chuť nevýrazná a hrozně krátká, ostrá. Dnes ho použiju do jídla, zde snad tolik škody neudělá.
Ovšem celkově mám nyní bílé období..
A tak tedy Rulandké šedé od Mádla v kabinetu bylo jemnou a příjemnou kulisou k večernímu posezení v kavárně. Nadšení ve mně vzbudila ta stejná odrůda od Reistenu, pozdní sběr 2009. výborné víno, voňavé a s bohatou chutí, která zcela naplnila ústa, žaludek a poté hlavu. Pro někoho možná líbivka, ale mě dostala.
Maděřičovo Chardonnay, polosuché v pozdním sběru, tuším 2009, hodnotím jako dobré, ale na mě trošku sladší. Jinak taktéž velmi voňavé a šmakózní.
Ochutnal jsem i zeleného Veltlína, kterého moc nemusím. Ten od Aloise Pitry vcelku ušel, v chuti byl sice krapet jablečný, ale vypít se to dalo. Měl sem i horší zkušenosti.
Uvidíme, co skrývají další láhve v pořadí.