Mezi kopci cesta klikatá...

Leden 2011

Nový zápas Johna Irvinga

5. ledna 2011 v 18:09 | Sorgh |  Všehochuť
     Otevřel sem si lahvinku Frankovky od Plešingra, vpravdě trošku lepší vínko, které tady možná dostane svůj prostor. Nechám mu chvílu čas se prodýchnout a budu koštovat.
Následník pozoruje ovečku Shaun, tudíž je klid a oba jsme spokojení. Je tedy čas pro pár poznámek.
K Vánocům jsem dostal nejnovější knížku od Johna Irvinga, Poslední noc na Klikaté řece. Manželka ví, co mám rád. Od tohodle autora jsem četl skoro všechno, tudíž nebylo těžké očekávat, jakým stylem se hrdinové postaví k dílu. Rozhodně nejlepší dárek k Vánocům.
Tak jako u předchozích příběhů i tady se nalézá spousta bizarností, nepravděpodobných shod okolností a nevyslovených pravd. Stejně tak je přítomna jistá melancholie a smutek. Jako tradičně se odehraje spousta událostí vysloveně smutných, ovšem napsaných tak, že se člověk musí křenit.
Moje oblíbené prvky jako medvěd, zápas, semináře tvůrčího psaní, to vše se proplétá životními osudy hlavních hrdinů, jimiž je kulhavý kuchař Dominik Baciagalupo, jeho syn Danny a hlavně Ketchum, drsný a bručounský dřevorubec nesnášející nové technologie pronikající do těžby dřeva. Nestačí snad pila, sekera a plavení klád po řece? Ovšem jinak dobrák od třísky a jakýsi anděl strážný otce a syna.
Děj se opět z velké části odehrává v Nové Anglii. Prapočátek nás zavede do hlubokých lesů státu Maine, padesátá léta. Nyní, v půli knihy, se cesta přez Vermont, N. Hampshire a Iowu opět vrací do Vermontu, léto 1983. Klikaté a nevyzpytatelné jsou cesty páně Irvinga.
Těžko je mi se od knížky odtrhnout. Tuším, že dneska večer opět televize prohraje svůj marný boj a já za vydatné pomoci Frankovky pokácím zepár kapitol.

Viadukt winter varianta 27.-28.12.2010

2. ledna 2011 v 17:55 | Sorgh |  Výpravy
     Každoročně, po vánočním obžerství, jsou naše neklidné duše hnány ven, do zimy a bílé krajiny. Shodit ňáké to kilčo, vymanit se ze sladkého nicnedělání a konzumního křesťanství.
Už druhý rok padla volba na Kutiny, oblast známou, nicméně stále tajuplnou.
   Težko věřit, ale objednané počasí na tradiční zimní výpravu dodrželo úmluvu a podpořilo tak naše směšné pinožení. Teploty kolem -5, bezvětří, místy slunečno.
gf
Tak jako vždy jsme se s Blekošem setkali v Krpolu na nádru a nechali se dopravit rychlíkem do Tišnova. Cestu bych ani nezmiňoval nebýt pitomé a vepřové průvodčí, která maje ušiska zalitá sulcem naúčtovala lístek jen na jednu osobu, pak se velmi divila a požadovala doplatek. Leč její nudná šichta pokračovala dál na Prahu a my už si to pochodovali po zelené na Pasník.
Jak poudám, bylo lehce pod nulou, avšak předchozí mrazík na cestě zanechal zákeřný led, na kterém to bylo neustále o hubu.
Malebnost se dostavila zanedlouho, když jsem na louce kousek nad Nelepečí byl krajinou poprvé dojat. Došlo k výraznějšímu focení a průzkumu horizontů. Víska tiše odpočívala v objetí okolních svahů a dělala mrtvou. Ticho, klid, Vánoce...