Mezi kopci cesta klikatá...

Listopad 2010

O zaniklých osadách Drahanska

20. listopadu 2010 v 22:00 | Sorgh |  Výpravy
     Volný páteční den znenadání poskytl možnost vyrazit
rthjčw
na pěší výlet a užít čistého vzduchu mimo brněnskou aglomeraci.. Počasí se po luxusním babím létě, kdy teploty i v listopadu dosahovaly 18 - 20 stupňů, konečně umoudřilo a začalo být hnusně. I přez nepřízeň Všehomíra jsme s kámošem hodili následníky do krosniček a vyrazili. Plán trasy byl ponechán na mě, takže zcela nečekaně nás bus vyhodil v Jedovnicích.
Hezky po červené jsme obešli rybníky Olšovec a Budkovan, aby se značka záhy vnořila do Rakoveckého údolí. Minuli jsme pozůstatky osady Bystřec, vyšli v Bukovince, kde proběhl výživný oběd a nakonec celé putování ukončili v Březině, kde nás opět spolkl bus.
Celkem obyčejný výlet, ale chci se vrátit k Bystřeci, zaniklé to osadě...

Genesis - Calling all stations 1997

18. listopadu 2010 v 14:22 | Sorgh |  Muzika
Já metalista jsem, pravím. Avšak krom této kratochvíle jsem i fanouškem
jtr
hardrocku, artrocku, ba i jazzu. Jsem tedy hlava otevřená, částečně pomazaná.
Nedá mi než upozornit na jednu desku, která jest mou srdeční a přece u ní není třeba házet květákem a zatracovat Vánoce.
Nemám rád Phila Collinse, to říkám na rovinu. Jeho podivně mečivej projev ve spojení s postupujícími kouty mi svírá prdel a nahání husí kůži. Proto i Genesis jsem míjel a zatracoval. Ovšem po kozlově odchodu do řad sólistů se ke skupině na čas přifařil pěvec mladý, fešný a s hlasem jako medovina. Spolu s dědkama tak měl tu čest natočit labutí píseň skupiny. Ray Wilson zpřístupnil Genesis i mě a jsem za to rád.
Album Calling all stations je citové, melodické a fundamentální co se týče mé hudební sbírky. Mám k němu i ryze citový vztah, pač mi ho naservírovala moje žena někdy v době, kdy náš vznikající vztah byl tvrzen prvním, nesmělým šátráním pod trenkama. Jak osudové...
Jedenáct songů má tu schopnost zažrat se pod kůži. Netrvá dlouho a člověk si melodie brouká na hajzlu, při plení předzahrádky či pod rozdělaným autem. Doporučil bych i jako kulisu k přemýšlení, milování a pití. Deska je zadumaná a melancholická, takže spíš víno a sýr než bečku s tlupou
kámošů.
Co recenzent, to názor. Je třeba mít svou hlavu a najít si to svy. Calling all stations je obecně hodnoceno poměrně nízko v porovnání s alby z dob Gabriela a Collinse. U mě však trůní na vrcholu bedny.
A když jsme u těch vrcholů...ech.

Cabernet Moravia 2005 - Znovín Znojmo

3. listopadu 2010 v 20:10 | Sorgh |  Vínování
     Moc dobrá volba. Původně dárek od rodičů k narozkám, kteří coby abstinenti
fe
vínu houby rozumí, mě moc příjemně překvapil. Tahle jakostka jistě nestála mnoho peněz, za to nabídla hodně muziky.
Jde o jakostní víno, suché, s obsahem alkoholu 12%.
Vínko jsem dostal letos a hned ho uložil do sklípku. Lahvováno bylo 2006, takže krom půl roku bylo uloženo kdoví kde, nebudu si dělat iluze. Proto nastalo maly leknutí, když jsem po otevření ucítil náznak octa. Naštěstí to hned vyvanulo a víno bylo bez chyby. Snad se mi to jen zdálo...
Barva je sytá, lehce do fialkova. Vůně výrazná, ale jako obvykle, jednotlivé tóny nerozlišuju. Prostě krásně voní, snad lehce po kouři. Chuti dominuje příjemná tříslovina, na patře to krásně drhne a to mám rád. Kyselinka je tak akorát, chuť podporuje a dělá víno svěžím.
Hrozny pocházejí z podoblasti znojemnské, vinařská obec Horní Dunajovice, viniční trať Frédy.
Co se týče analytiky, tak hlásím, že zbytkový cukr 2,6 g, kyseliny, 4,7 g, bezcukerný extrakt 26,2 g.
Kdo by náhodou tohle vínko zahlídl, nechť si ho koupí. Odmění se příjemným zážitkem.

Ihsahn - After

1. listopadu 2010 v 17:22 | Sorgh |  Muzika
Nemohu jinak, jako vlákno se mými postřehy vine Ihsahnova kariéra.
thj
Nepřeslechnu, když se něco ukutí, oko nepřehlédne novotvar. Jako v případě letošního majstrštyku projektu Ihsahn, After. Nic jsem nevyhledával, deska se uráčila přijít jaksi sama a ihned spustila bandurskou.
Snad už od Ihsahna nelze čekat žádné přemety vzad, žádné odmítnutí minulosti a přijetí nového učení. Tak jako na předchozím albu angL. se umělec šine vpřed jasně daným stylem, který již jen dopiplává a leští glazuru.
     Stále jde o tvrdý metal s jasnou poznávací značkou, který se často jeví hodně schizo, čemuž na mnoha místech napomáhá umělcův typický hysterický projev. V protikladu k tomu jsou komorní kompozice jako např. Austere, titulní After či částečně
i závěrečný hymnus On the shores, které jsou zamyšlenou a zkliňující etapou poměrně nervního závodu. Ovšem i zde tvůrce chvílema sáhne k tvrdícím komponentům, které jasně vyjádřují kontrast mezi poklidným meandrem toku a divou peřejí.
Z větší části desce dominuje střední tempo, které má tu moc postupně udusat náznaky opozice a paniky. Komu se úleva nedostaví nezbývá, než vyčkat zklidňující pasáže, kterých je i v těch tvrdších kusech hned několik.
Strach postupně přejde a nastává úžas z odhalení portrétu.
Tahy štětce jsou ozvláštněny hostujícím saxofonem, který skladbám dodává vnitřní smutek a melancholii. Jde o poměrně ponurou desku v porovnání s předchůdci, ale krásnou. Je třeba se ponořit, zachytit jednotlivé prameny zdánlivě neharmonických myšlenek a uplést šikovnou pomlázku, která již zná svoji povinnost. I já se poměrně rychle zhostil funkce mydlícího šílence, i když čas vzkříšení Krista zdaleka nenastal a vajec bylo pomálu.
Pohlédnu - li na triádu desek pod značkou Ihsahn, vedoucí pozici zaujímá angL. Aktuální desce After věnuji druhou příčku a s bronzem se musí spokojit The Adversary.