Mezi kopci cesta klikatá...

Srpen 2010

Arcturus - Aspera Hiems Symfonia

20. srpna 2010 v 9:05 | Sorgh |  Muzika
jzt

     Moje domácí věž má již pár křížků na hřbetě a na její kondici je to znát. Postupně odešly kazetové mechaniky, hezky jedna po druhé, potom se odporoučela CD mechanika, neznámo kam. Zbylo mi tak jedno velké, svítící rádio. Mám ho rád, připomíná mi období prvního zaměstnání, první letmé dotyky brutálního metalu a první vážnou lásku.
Od té doby se mi taky podařilo nahromadit dvě krabice kazet, které teď nemají kde ulehnout a rozehrát melodie ze svých útrob. Spoustu výborných alb proto opomíjím a zapomínám.
Před několika dny se mi podařilo stáhnout prastarou desku od Arcturus, která též odpočívala v nedobrovolném pozapomění.
Aspera Hiems Symfonia, rok výroby 1996, je věc ze staré školy, plná atmosféry, génia a ejakulací. Propadl jsem jí hned při prvním poslechu, protože podobná díla se prostě vícekrát za život neslyší. Jak mám rád následné La Masquerade Infernal, tak "Aspeře" bych si dovolil dát o pár bodíků víc.
Nahrávka je pokryta jakýmsi tmavým suknem, které ho halí do stínů podivných myšlenek a nápadů.
Významnou roli zde odehrává klávesový mág Steinar Sverd Johnsen, jehož přičiněním se z Aspera Hiems Symfonia stal klenot melodického blacku.
Kromě klasických inštrumentů zde výrazně úřaduje violoncello, které štrykuje nádherné melodie a tvoří sexy pár s kvílející kytarou. Svazek budiž úředně posvěcen...
Úkájím se v pohodlném sofa a hodnotím Garmův výkon za mikrofonem, jenž tvoří jeden ze základních poznávacích obelisků formace. Bez rozpaků a s jistotou polárního vlka přechází mezi čistou intonací a havraním škrékáním, čímž násobí různorodost celé desky.
Na téhle fošně se ještě zcela neprojevila avantgardní obsese těchto originálních protagonistů, která na následujících albech úplně převážila blackovou složku. Neobvyklé postupy se zde nezapřou, prolínají na povrch, ale netvoří dominující prvek. Celá ta směs tak představuje poctivý melodický black s vůní originálních bylin. Tahle deska nemá šanci zapadnout do prachu.

18. Beseda u bigbítu

8. srpna 2010 v 17:14 | Sorgh |  Muzika
Letošní Beseda u bigbítu oslavila dospělost, krásných 18 let. Stala se z ní lepá děva, ňadra dozrála a kdysi rovné boky doznaly zaoblení. Člověka hned po příchodu do areálu ovládlo animální vzrušení…
Počasí se příliš nevyznamenalo, šedá poklice nad hlavama si vyžádala nejeden starostlivý pohled vzhůru. Ale voda naštěstí nepadala a tak pláštěnky zůstali v autě.
My se dostavili až v sobotu, páteční program nám z pracovních důvodů unikl. Polní parkoviště bylo poměrně zaplněno, ale my zaparkovali hned u vjezdu ze silnice. Obával jsem se totiž uvíznutí v bahnu, deště daly polní hroudě pěkně zabrat.
Návštěvníci už vesele holdovali zábavě, někdo se probíral z opilosti, jiný ještě polehával a mikinou nasával zemní vlhkost...

Pre - Tasovné

7. srpna 2010 v 7:37 | Sorgh |  Muzika
Tak se mě zdá, že se počasí spiklo s naší zeměgulou a dává nám zabrat. Není se co divit, lidi se k matičce chovají jak hovada, tož je třeba se trochu ozvat.
Mě to ovšem trošku kalí radost, neboť si zrovna balím torničku na festival v Tasově, další roční Besedy u bigbítu. Open air jak bič, akorát nesmí chcat. Udržuji optimismus, ustoupit nehodlám a stejně tak ladím přidružené kámoše. Stan to jistí, pivko pozvedne náladu a hudební lahůdky stojí za tu trošku nepohodlí.
Fesťák začal už včera, ovšem pracovní povinnosti nás uvolnili až dnes ráno.
Od poledne nás tak čeká přehlídka známých i neznámých formací, z nichž mě osobně nejvíc táhnou vystoupení brněnské Insanie a bluesmana z Bostonu, Franka Moreyho a jeho bandy.
Bude toho zkrátka hafo, po návratu spáchám malý report.
Nyní relaxuji při poslechu páně Ihsahna, který navštíví letošní Brutal Assault. Tam ovšem nebudu já, bo na to hážu bobek.
rge

Slovenské Donovaly

5. srpna 2010 v 12:15 | Sorgh |  Výpravy

Opět po drahné době jsem tu a přináším zepár osobních poznatků. V prvé řadě je nenávratně pryč kus dovolené, kterou jsme s rodinou a známýma strávili na Slovensku ve vísce Donovaly.Tato lokalita jest v prvé řadě poměrně honosným zimním letoviskem, v létě pak je lidí pomálu
zhjf
a tlačenice na cestách nejsou tolik nepříjemné. Několikrát už jsem s chotí Donovaly navštívil a to pěšky při přechodu Velké Fatry a Nízkých Tater. Leží totiž v sedle hezky mezi oběma pohořími...