Mezi kopci cesta klikatá...

Crusade Of The Black Conquerors Tour 2010

31. března 2010 v 9:10 | Sorgh |  Muzika
Nekladu si za cíl dávat rozhřešení kdo byl ten večer nejlepší a čí včelín dává více medu. Šlo o to strávit večer u živé hudby, popít pivko a pokecat o životě. Pokud k tomu měly hrát akvizice jako např Horna, tím líp.
Tradiční prostory Faválu poskytují brutální muzice přístřeší
už dlouhou dobu a iláý
my jsme si zvykli na rozehřívací procházku z Mendláku.
Ze zkušenosti jsme si příchod načasovali chvilku před otvíračkou a zaujali místo ve frontě na lupeny. Mě byl lístek přidělen k narozkám, takže jsem nijak neofrňoval a držel hubu a krok.
Než vše odstartovala ostravská smečka Silva Nigra, stačili jsme osedlat barovky tradičně vzadu u baru a poslat tam pár doušků ze žejdlíku.

Prvně jmenovaní bubáci to rozjeli chvílu před sedmou hodinou a určili kurz celého večera směrem ke Kristu hlavou dolů. Měli velmi slušnej zvuk, snad nejlepší za celej večer, takže bylo možno rozeznat každej inštrument i sveřepé krákání v češtině. Jinak velmi slušnej black, který nijak nevybočoval z průměru stylu.
Po českém předjezdci už nastupovali pouze zahraniční návštěvníci.

Z Německa přikvačili Black Shore se svou variantou černého umění, avšak nikterak mě
nenadchli. Nejsem zastánce stylu, kdy se neustále opakují jeden dva motivy, tu kvapíkem, onde v tempu bum čvacht. Takové vaření z vody nechť je uzavřeno v tátově garáži a nepřekáží na veřejnosti.

Dánští Angantyr si vyvěsili hrdou vlajku s logem a jali se jamovat po svém. Trošku zavoněl skandinávskej vítr, občas zahoukal dutý roh, jinak sekec mazec blackárna. Opět klasika, kterou už nejsem s to docenit, ale rozhodně se nejednalo o žádnou sračku. Chvílu jsem pobyl i pod pódiem.

Víc jsem očekával od finských Horna. Jejich jméno už je
určitá značka a na poli blackmetalu jde o jistý menhir. Tady už se pracovalo s vícehlasným
zpěvem, kdy plešatí holomci zdárně sekundovali svému mistru v kutně
uřknutého mnicha. Ten ani neměl čas práci svých oveček kontrolovat, pač
neustále žehnal, zíral vytřeštěně do budoucnosti a v prstech mnul růženec s Pánem hlavou důle. A škrékal, samozřejmě. Fini Brnu ukázali, zač je toho sauna.

Hlavní primadony večera, norští bubáci Taake, nás nechali půlhoďky zahálet u piva a to neměli dělat. Klasicky se mě začaly klížit víčka a já přísahal, že do konce nevydržím. Když konečně nastoupili, klub se řádně nahustil a Ulvhedin se svou družinou tak měli řádně zatopeny pod kotlem. S prvními zvuky se spustil vzteklý monolog tlačící nám do hlav fantasmagorie bolesti, utrpení a ponížené poslušnosti. Bylo to charismatické, pravda, ovšem já už su celkem bačkora, takže jsme dodržel svůj slib a klub asi po třetím songu opustil. Oč dramatičtější byl v tu chvíli měsíc na potrhané obloze. Kochal jsem se celou cestu domů.
Vyděleno a podtrženo, byla to vyvedená akce, která měla co říct hlavně konzervám nepídícím po novém a neokoukanám, zato blažících si ve špíně čistého blacku. Skandinávie vyslala družinu, která s vervou sobě vlastní potvrdila její primát v této disciplíně. Bylo nám vyjeveno, smiřme se s tím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama