Mezi kopci cesta klikatá...

Borknagar vs. Burzum 2010

24. února 2010 v 16:53 | Sorgh |  Muzika
Dvě ikony norského metalu vydaly letos novinková alba, která jsem hodlal podrobit individuálnímu průzkumu. Poté mě však napadlo, co je tak postavit proti sobě, porovnat staré harcovníky a vyřknout ortel. Tedy meče do rukou a jedem.
Borknagar vydali svou aktuální fošnu Universal po dlouhých čtyřech letech od poslední řadovky
Origin. Dlouho bylo ticho po pěšině, kapela se jen připoměla v roce 2008 výběrovkou nejlepších hitů. Nyní jsem tedy oprávněně očekával buď návrat stezkou zpět k potůčku syrovosti a neotřelých nápadů, nebo zcela nečekaný zákrut k neznámým tišinám. Avšak nestalo se.
Po celkem nadějných úvodních minutách, které mě zavedly někam do časů Quintesence, se celá produkce zvrhla v nudnou a posté omílané matérii uklohněnou na deskách Origin, případně Epic. Tyhle zmíněné kotouče sice jistou kvalitu mají, hlavně co se hráčského kumštu týče, ale chybí výraznější nápaditost. Dá se říct, že s příchodem Vintersorga šla úroveň dolů. Tento pěvec, pištec a já nevím co by se měl věnovat jenom svému projektu Vintersorg, který mě blaží a kde mi jeho nápady sednou jako prdel na hrnec. Od Borknagar očekávám něco jiného. Ze zadumání mě vyrušil hlas kolegy z Opavy, pátrající Kde je Simen? Ano, časy strávené se Simenem a ještě dříve s Garmem byly zlaté a alba té doby jsou nestárnoucí klenoty. Dnes už jde jen o průměrnou epickou tvorbu.
Kdesi jinde v Norsku něco vrzlo. Legenda Burzum ožila, dvířka šera se kymácí v pantech. Páně
Varg Vikernes si odseděl svoje a nyní nám hodlá ukázat, kterak v base zdokonalil svoje primitivní umění. Konečně může hodit klávesy pod postel a chopit se kytary.
Od jeho poslední řadovky už je to dlouhých jedenáct let, takže předpokládat nelze nic. Až s první poslechem desky Belus si dělám první obrázek o moderním směřování Burzum.
Zvláštní intro připomínající prý skládání flašek od mlíka do kastlu vcelku překvapí. Ovšem druhý flák už stahuje prdel atmosférou vynikajícího díla Filosofem. Pochmurné kytary brousí opuštěné melodie a moje srdce se zalyká něhou. Fasa, ambientní tetelení posledních desek je pryč, k návratu troubí blackmetal toho pravověrného zrna. Nemocný, ponurý odér je zpátky, paráda. Ale asi abych se radostí nezalknul, čím dál album pokračuje, tím je atmosféry míň. Je vidět, že Varg je již trochu jinde, Sází na jednoduchý a nenáročný black tak jako kdysi, ovšem tajemné mystično devadesátých let vyvanulo ke hvězdám. Aspoň, že mu to hezky šlape a poslech je jako dělaný k oddychu na válendě. Dřívější klávesové orgie my ke slezině příliš nepřirostli, proto novou desku vítám a poctivě poslouchám.

Shrnuto podtrženo, Universal my spadlo za gauč a nehodlám ho nyní hledat. Snad někdy později. Zato Belus my zní tiše pokojem a já se v duchu brouzdám hvozdem kolem Dolních Louček.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama