Mezi kopci cesta klikatá...

Dodheimsgard - 666 International

7. ledna 2010 v 15:29 | Sorgh |  Muzika


Jsa doma a hlídaje dítě, zalovil jsem v archivu a po chvílu soustředěného šmátrání vypreparoval desku, jejíž síla je zabíjející. Pro její nesporné kvality jsem se rozhodl exhumovat recku, kterou jsem stvořil pro nejmenovaný zin a vložit ji i sem. Album opravdu stojí za poslech. Její další nespornou výhodu jsem ale objevil až nyní. Při jejím poslechu není skoro slyšet řvoucí mimino ve vedlejším pokoji :-) Ale to jen tak na okraj...
Dodheimsgard v roce 1999 stvořili vpravdě nadčasovou věc. Vůbec to byl velice plodný rok. Vznikají výborná alba. Opeth natočili Still life, Enslaved vydávají Blodhemn, Emperor své IX. Equilibrium.Black metal má stále zelenou a poptávka po něm je nesmírně silná.
V tom si přijdou Dodheimsgard a natočí desku, která je radikálním obratem nejen v jejich vlastním směřování, ale razí cestu i jiným nespokojeným mozkům, kteří by svou hudbu rádi posunuli někam dál.
Asi někde tady se zrodily jikry avantgardního metalu, někde tady se začal do hudby prosazovat sykot a tep industriálu. Dodheimsgard pionýrsky obohatili svůj styl, rozšířili jeho hranice daleko do neprobádaných vod a sledovali reakce mas. Ty vskutku zanedlouho přišli a nešetřili superlativy.
Celá deska nám servíruje chaos zla a paniky, tak jak si to pan Vicotnik s kolegy představují ve svých pokrokových hlavách. "Divná" atmosféra tvoří výrazný apel k duši posluchačů.
Na úvod nám sluchovody předporcuje nemocný zvuk klavíru, který mě hned na první poslech silně oslovil a já se už nemohl dočkat, cože se to na mě vyvalí. Jako obalený polotovar se následně zmítám v ahumádním blacku s industriálním podtextem. S pocity prádla v automatické pračce si uvědomuji, že jsem právě objevil grál. Hudbu niterně mě oslovující, i přez svůj chlad hřející a potěšující.
Krom kataklysmatu běsnících kytar jsou silně oslovujícím prvkem ty pasáže, kdy tempo zvolní a deklamující hlasy se prolínají s cinkotem orezlého potrubí. Jinde již zmíněný klavírek pokládá jako uklidňující balzám (tohle berte s rezervouJ) přez celou tu estrádu lehce dekadentní pléd.
Zkrátka deska se nežene jako vychřice od začátku do konce, ale co píseň to majstrštyk v jiném duchu a světle. Je to nesmírně zneklidňující album a není od věci zde pociťovat skryté strachy. Někdo si bude libovat, jiný nevydrží tlak podprahového napětí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama