Mezi kopci cesta klikatá...

Září 2009

Valašské lelkování

2. září 2009 v 11:38 | sorgh |  Všehochuť

Podzdněletní pobyt na Valašsku se vyvedl. Malá dovolená s rodinkou v zajetí Vizovických hřebenů, ktery se ochranitelsky tyčí nad Bratřejovem, poskytla nadmíru slunné počasí a vesnický poklid. Teploty sice svědčily spíš manželce než mě, ale přesto sem plnými doušky odpočíval,
hlavně ve stínu.
Tak jako při minulé návštěvě i nyní mi dělalo společnost kolo, se kterým sem měl nějaky plány.
Zcela bez ostychu sem hodlal dobýt zepár vršků, ktery mi doteď chyběli na pažbě či sedlovce, jak kdo chce.
První výlet sem odzátkoval silniční pasáží po silnici do Vizovic. Odtud započalo martýrium, které celkem slušně prověřilo usedly faldy a zkoprněly nohy. Po červené se cesta krásně vinula do kopce směr les. Tudy už sem jel v červencu, když mě stihl krutej přívalovej liják a bouřka. To mi nebylo lehko po těle. Nyní ovšem slunko pralo a ze mě se valili čůrky vody. Prvním místem hodným chvilkového zastavení byla Oškerova paseka.
Místo, ktery mě zasáhlo přímo do srdce, je synonymem malebnosti. Dvě stary chalupy ve stínu
košatých stromů, okolo les a na druhé straně krásný výhled směrem na Všeminu a Dešnou. Historii má ovšem místo chmurnou, jak to už tak za války bývalo. Ale nekazil sem si myšlenky stíny minulosti a vychutnával si nádheru chvíle.
O chvílu později už sem opět šlapal do pedálů směr Syrákov. Je nutno říct, že povětšinou je cesta pořád do kopca, sjezdů je pomálu. Hodně částí je třeba šlapat ze sedla, protože to je zkrátka kulervoucí.
Pod Syrákovem sem přestoupil na žlutou, sjel k hotelu Syrákov a pokračoval na Vartovnu.
Tenhle úsek mě asi vyškolil nejvíc a na vrcholu Vartovna sem byl celkem koženej. Využil sem tak opulentních panoramat ke sběru sil na poslední etapu. Taky sem byl chvilkovým svědkem stavby místní rozhledny, která už se ten den tyčila do úctyhodné výšky. Těším se na příští výšlap sem a na její návštěvu.
Z Vartovny už to byla celkem pohoda, po modré sem dojel do Pozděchova a po silnici dom.
Za cíl druhé výpravy sem si zvolil vyjet na vrch Tanečnica, což byl taky krapet porod, ale spíš namáhavostí než délkou. Opět se jede víceméně ve stoje a na odpočinek toho moc není. Snad až nad Pozděchovem, kde je krásnej bukovej les a milou samotu pod ním. Jel sem to od Vizovic po žluté, přez Ublo a navrch. Část Vizovice - Ublo patří spíš k těm lehčím, mazec začíná za Ublem
, kde je třeba věnovat pozornost i značení. Je na špatné úrovni a není těžky zabloudit.
Ale dovolená nebyla zdaleka jen o kole. Kromě cyklistického vyžití jsem se věnoval i pivu, což byl hotovej balzám po zmíněných akcích, dále bedmintonu s chotí, péči a hrátkám s malouškem
a četbě.
Protože už roční doba pokročila, bylo i nutno posbírat pod trnkama co se dá a naházet to
do beček na mač. Bylo to poeticky, když sem se v ranním sluníčku brouzdal orosenou trávou, za sběru nasával omamnou vůni přezrálích a nahnilých švestek a pomalu plnil košík. Sice úroda letos není nikterak ohromující, ale na pár litrů skvělé slivovice to bude.
Taky sme si udělali dva výlety autem. Jednou na hrad Lukov, což je velmi
kvalitní zřícenina obhospodařovaná hnutím Brontosaurus. I během naší návštěvy práce
nestály a makalo se na všech frontách. Malej se kochal z bezpečí klokanky a tak nebyl problém si ruinu hezky projít. Jen pozor na slunko bylo třeba dávat.
Podruhé sme zajeli na Všeminu, kde je typickej komunistickej "horskej" hotel, koupačka a sportovní areál. K mojí plné spokojenosti bylo všude lidí pomálu, jen zepár rekreantů se pinožilo p
o okolí. Tož sem si dopřáli kafe na zahrádce restaurace, já se vykoupal a zakončili to procházkou okolo vody.

Hezky místo, kde bych se jednou klidně i ubytoval.
Už jen takovou třešinkou na dortu bylo poslouchání starých gramodesek, jejichž protagonisté
mluví za vše - Depeche Mode, Pink Floyd, Bod Dylan, Queen… Milá společnost k večerní
mu pití vína.