Mezi kopci cesta klikatá...

Březen 2008

Innocent Ride Vol. 5

24. března 2008 v 18:28 | Sorgh |  Muzika
Večer, 22. 3. 2008, a panu Blekošovi alias Victimerovi se podařilo přemluvit mě, abych s ním navštívil koncertík pořádanej redakcí e-zinu Innocence music. Neměl sem valnou chuť lézt mezi lidi, v plánu bylo pouze jedno dvě pivka někde v koutě hospody. Navíc sestava hudebních těles mě nic neříkala, jednalo se o skupiny lokálního charakteru, ktery navíc s metalem moc společnýho neměly, aspoň dle infa. Ale nakonec bylo vše jinak a dobře tomu. Navíc bylo třeba ocenit i Blekošův příjezd z Opavy jen na otočku, právě kvůli akci. Chápal sem to. Je už etablovaným redaktorem magazínu, protřelým recenzentem, takže jeho účast byla zajisté žádaná.
Akce se konala na Favále, kde sem zatím ještě nikdy nebyl. Ano, je to ostuda, ale ve svých čerstvých 30 letech sem klub navštívil poprvé. U páně Blekoša tomu bylo zrovna tak. Interiér nás nijak nepřekvapil, klasickej hranatej interiér jak někde na kulturáku, ale o to nám přece nešlo, že? Usadili sme se tedy na baru a poručili si po pivu.
Postupně se klub plnil a nastal čas produkce první grupy. Soulslavers započali představení hezky od podlahy a pomali začali rozehřívat atmosféru. Jejich hudba byla příjemná, skočná. Místy mě připomínali SSOGE, pěkně melodicky popěvky podbarvovany klávesama a houslemi. Na závadu mi přišel akorát zpěv. Borec nezpíval špatně, ale jeho projev mi do daného stylu neseděl. Navíc texty v češtině mi přišli místy hodně jednoduchy, celkově o ničem. Smát sem se ale musel jednou na hajzlu, kde mi jeden chlapík tvrdil, že hrajo takovej industriál. Ty vole, chlape, se prober a poslouchej ušima!!:-)
Ještě během vystoupení sme se s Blekošem přemístili ke stolku redakce Inno, kde došlo k vzájemnýmu představení a fajn pokecu. Já jakožto vtěrka mezi umělci sem držel hubu a poslouchal:-)
Druhá skupina večera pro mě znamenala šok. La Patchanka předvedla bigbeat takovýho zrna, že sem nestačil zavřít hubu a doteď mě bolí temporomandibulární kloub. Opět se mi zde potvrdilo, že mnohdy nezodpovědně a zbrkle vyvozuju závěry jen podle informací z médií či podle názvu. La Patchanka mě polili živou vodou a já si jejich rock načichlej grungem užil navýsost. Největčí poklonu skládám zpěvákovi a jeho výborné hlasové výbavě. Jistota a barva jeho hlasu byla úžasná.
Na to, aby jejich výkon v mých očích někdo překonal, nebylo ani pomyšlení, avšak i další banda - Zástavárna Blues Band - mě mile překvapila. Taková pohodička, kytarovka, odér blues a tak jen se pohupovat do rytmu s kríglem v ruce...
Poslední skupinu, The Creeps, už sem moc nevnímal. Snad to bylo únavou, nebo nezájmem, zkrátka si nevybavuju nic výraznýho, co bych tady popsal. Sory.
Byla to každopádně vydaření taškařice, celej večer. Příjemnou tečkou byl kebab u Turka vedle Flédy, kam sme ještě před spánkem zajeli tágem. O ranní kocovině se zmiňovat nebudu, neb to je už jiná vesnice...
Sorgh

První sezónní...

6. března 2008 v 10:11 | Sorgh |  Výpravy
Tož nastalo období krásnýho počasí, teploty se drželi hravě nad deseti Celsii a tak sme se s kolegou Victimerem dohodli, že otevřem sezónu malým výletem. Jelikož věnoval tento víkend návštěvě Brna, v pátek holdoval kamarádům a pivu, v sobotu se léčil, tak na nebohého kamaráda mu zbyla neděla. Já se ovšem neurazil, v sobotu sem byl stejně v hokně, tak co už..
Vyrazili jsme ráno hned po mé šichtě. Počasí udělalo v sobotu šílenej přemet, poslalo nám vychřici Emmu a vůbec humus počasí, a to trvalo i v nedělu.Já sem vystartoval šalinou na konečnou do Řečkovic, odkud sem se vydal již jednou zde zmíněnou cestou na Velkou Babu. Nepříjemně pršelo a i větřík dával o sobě znát. Ovšem
nás to neodradilo a sešli sme se na předem danym místě, Nad Kopaninami, asi 0.5 km od "Baby". Bylo půl deváté a my se vydali naplánovanou cestou. Zprvu sme šli dál lesem až do JInačovic. Tato víska mě celkem překvapila tím, jaká to je prdel. Když sem jí projížděl po hlavní, vždy sem tušil nějaky to zašity centrum, něco výraznýho. Nyní ovšem, při vnitřním průchodu bylo jasné, že tam vůbec nic není. Pouze domy zbohatlíků, mezi nimiž se ztrácí místní zástavba. Dominanta žádná. Proto sme se nijak nezdržovali a pouze obec překřížili a pokračovali do polí. Minuli sme pozůstatek jakýhosi betonovýho monstra, o němž se domníváme, že má spojitost s tzv. Hitlerovou dálnicí u Prígl. Cesta nás vedla polním bahýnkem do lesa.Přišlo rozcestí Senařov a my dál sledovali zelenou. Po chvíli sme mašírovali podél plotu místní obory, do které sme se měli zanedlouho onořit. Přišli sme na to, že obora je jakýsi ekvivalent ostrova Dr. Moreaua, tudíž sou tam mutanti. Dejme tomu Kloni z Dovatronu. Nevím, snad se mi to zdálo, nebo to jen vánek zaševelil ve stromoví, ale zdálo se mi jako bych zaslechl z poza plotu povzdechy, něco jako - mozcííí... Ha ha. Tomuto tématu sme se věnovali z
načnej kus cesty a kilometry utíkaly. A už je tu Trnůvka, známé rozcestí z mých výprav na kole. Odbočujem doleva a okoušíme přístřeší turistického posezení. Ale nezdržujem se, hlad a chlad nás ženou dál. Po pár stech metrech přelízáme do obory. Tady se mi velmi líbí, cesta je příjemná a i Blekoš se zdá překvapen malebností okolí. Netrvá dlouho a jsou tu Tři kříže a kalvárie. Něco vyfotíme a naše srdce začínají plesat nad prvními pohledy na našu drahou Bítýšku, která se dole pod kopcem zjevuje svou vlídnou náručí.
Scházíme dolů, míjíme malé poutní místo s kapličkou a o chvílu pozděj se vynořujeme na kraji Chudčic. Zde nás pleskne do očí architektura jednoho domu, která svojí originalitou a moderností zasáhla avantgardno v našich dučích. Zajímavý prvek v krajině.
A už sme u mostu u konečné parníku, odkud je to jen kousek podél Svratky do centra městečka. Hned vybíráme pěknou hospůdku, která se zdá nová nebo zrestaurovaná. Otvírají ale až v jedenáct, takže máme asi dvacet minut na vybrání peněz a jedno pivko Na městečku. Naše již kultovní knajpa nás vítá smogem, místním debilem a špekatym panděrem místní mladé výčepní. Ještě že dáme jen jedno pivo. Po vypití platím a dávám zvláštní
tringoš - cena 35 kč, já dávám 36, to je dobry:-) Asi ňákej zkrat v šedé kůře. A už kvačíme do vytipované hospudky.
Scházíme dolů, míjíme malé poutní místo s kapličkou a o chvíli pozděj se vynořujeme na kraji Chudčic. Zde nás pleskne do oči architektura jednoho domu, který svojí originalitou a moderností zasáhl avantgardno v našich duších. Zajímavý prvek v krajině.
A už sme na mostě u konečné parníku, odkud je to už jen kousek cesty podél Svratky do centra městečka. Hned vybíráme pěknou hospůdku, která se zdá nová nebo zrestaurovaná. Otvírají ale až v jedenáct, takže máme ještě dvacet minut na vybrání peněz a jedno pivko Na městečku. Naše již kultovní hospoda nás vítá smogem, místním debilem a špekatym panděrem místní mladé výčepní. Ještě že dáme jen jedno pivo. Po vypití platím a dávám zvláštní tringoš - cena 35 kč, já dávám 36, to je dobryJ. Asi ňákej zkrat
v šedé kůře. A už kvačíme do vytipované knajpy. Teplo, útulno, Černá hora, no paráda. Dáváme super oběd a ňáky tři piva a hodnotíme. Jedinym mínusem jest zjištění, že došlo k vytrousení kultovní a historické mapy z kolegova batohu. Je to škoda, protože tento aršík papírů s náma už prošel mnohé. Život de ovšem dál a na ztráty nehledí.
Čas kvačí a my se zvedáme na bus. Ten jede na čas a vyhazuje nás v Bystrcu.
S pánem Gottem, pane Blekoš, bylo to poetické, jak já říkám, a byl se tady rád.
Sorgh