Mezi kopci cesta klikatá...

Únor 2008

Zlatý Chlum

29. února 2008 v 16:19 | Sorgh |  Výpravy
Během krátkého volna, ktery sem o jarních prázdninách trávil s chotí a známýma v Jeseníkách, sme si jeden den vyjeli autem do města Jeseník. Ihned mi padla do oka místní dominanta, tyčící se jaksi skromě nad městem. Rozhledna Zlatý Chlum.
Vede na ni z města modrá značka. Zprvu procházíte lesoparkem,kde tu a tam narazíte na studánku, zpravidla netekoucí. Poté se svah kopce stává příkřejším a dech se každým krokem prohlubuje. Ovšem zanedlouho člověk vyleze u nádherné hospody nazvané Křížový vrch. Je zde i kaple, které celé místo děkuje za svůj poetický název.
Cesta ovšem pokračuje dál, na vršek je to ještě 2 km. Cesta se vine lesem, neustále stoupáme, ale není žádná zabijárna, strmost z velké části zůstala v prvním úseku. Cestu nám jen znepříjemňoval led pokrývající z velké části cestu. Voda tu v jednom místě pramení z malé studánky a teče poutníkům přímo pod nohy.
Netrvá dlouho a je tu blažený vrchol, kóta 875 m.n.m. Rozhledna nás vítá klidem a tichem, jen meluzína sviští mezi stromy. Stavba je to krásná, nad vchodem má vyražen letopočet 1899 svědčící o již pamětihodném věku. Nahoru sme se bohužel nepodívali, protože peníze na vstupny sme nechali dole. Stačit nám tak musí jen exteriér. V těsném sousedství rozhledny je bouda, kde je možny se občerstvit. Nám je ale už chladno, proto vyrážíme zpátky a zastavujeme se v již zmiňované hospodě na dlabanec. Uvnitř to mají krásně zařízeny, ve stylu loveckýho zámečku.
Jsem mile překvapen a spokojen, díky nedostatku sněhu a tím i lyžování jsem se podíval na moc pěkny místo.
Sorgh

Genius Loci

29. února 2008 v 9:14 | Sorgh |  Všehochuť
Některá místa nás oslovují způsobem, který lze jen těžko popsat. Nejde o kýčovitě krásnou scenérii ani o dokonale zkomponovanou zahradu s tisíci barev. Mluvím o místech, která nejsou na první pohled nijak výjimečná a přesto nás svým hlasem oslovují.
Zde záleží hlavně na senzitivitě jedince, zda umožní duchu místa - geniu loci - promluvit a zaujmout. Ne každý totiž vidí i ve zdánlivě všedních věcech kouzlo a krásu.
Já sám mám několik takových míst, která mě svým způsobem okouzlují, promlouvají a kde se cítím dobře. Nenachází se na nich nic zvláštního. Sám mohu jen těžko toto fluidum popsat, je to čistě intuitivní a osobní. Těžko bych asi někoho přesvědčoval o kráse zastávky MHD Minská, protože z hlediska estetiky žádná sláva. A přesto mě tohle místo oslovuje. Snad je to spojením moderních městských prvků se starou zástavbou, nebo přítomnost starobylého hraničního kamene hned vedle zastávky. Nevím. Je to příklad sil, které jsou schopny oslovit jen určité jedince.
Pro bližší pochopení uvedu pár dalších míst, kde genia loci silně pociťuju:
zastávka šaliny Obřany - Babická: periferie města, klidný tok svitavy, vstup do údolí Svitavy, ulice Vodova, Lhotky na lesní cestě z Březiny do Bukovinky, Rakovecké údolí, Šmelcovna, Adamov...
Vůbec není důležité, kde se taková místa nacházejí. Podstatné je, že existují a dokáží v člověku vzbuzovat pocity.
Sorgh

Ruprechtov

7. února 2008 v 18:30 | Sorgh |  Výpravy
Udělejme si dnes malej výlet do oblasti Drahanské vrchoviny. Tato část světa, ležící na západ od Vyškova, jest malebnou oblastí skýtajícíc dostatek přírodních scenérií. Mezi lesy a kopci postupně se nachází vesničky, jejichž malebnost mě doteď dojímá. Snad za to může velká část dětství strávené v jedné z nich...
Ruprechtov má velice starou historii. Vznikl a rozvíjel se kolem roku 1250 jako panství Holštejnské za vlády Přemyslovců. Původními obyvateli byli němečtí kolonizátoři. Poprvé jako obec je zmíněn roku 1446.
Pozůstatkem bývalé kolonie jsou jména. U ž jako malej capart sem se divil, kde se berou ty divně znějící příjmení Gryc, Grénar, Štrait, ... Navíc tam od každýho jména byli tak dvě tři rodiny.
Vesnička je to obklopená lány polí a lesy. Pohádkovej pohled je v období dozrávající řepky olejky, kdy se žlutá pole táhnout k tmavým lesů. To vše za azurové oblohy s peřinama mraků. Trošku nepatřičně z polí vyvstávají stary německy bunkry, které jsou místní samozřejmostí. Je jich tady pět, v různym stavu zachovalosti. Hlavní z nich, na kraju lesa, si kdosi zařídil snad jako rekreační bungalov, či co.
Ze zajímavostí lze vyjmenovat doškovou chaloupku. větrnej mlýn s Halladayovou turbínou, nebo třeba kulturák, skvělou komunistickou bednu. V ní sme protančili něco hodovejch zábav.
Dobrou zprávou pro pijáky budiž, že vesnička má dvě hospody. Jedna jest klasická, u kulturáku, kde se nájemce co chvíla střídá a kvalita obsluhy tak kolísá jak loďka z kůry. Druhou hospodu najdete v dolní části zvané Pod příhonem. Kvalitou je nesrovnatelně na výši, pivo jak křen, ovšem obsluha tu někdy vázne, jak kdo obsluhuje. Ovšem místní zahrádka v létě je kouzelná... No a v sezóně je otevřeny novy občerstvení u rybníka, kde je to snad nejkouzelnější. Zajeďte si na kole chvílu poseděd, je to balzám!
Zmíněnej rybník za vsí byl regionálním koupalištěm a za časů mýho mládí se kolem dokola pinožilo mraky lidí. Nyní je situace jiná, snad kvůli polím nad rybníkem, kde se v létě pase dobytek a v případě silnějšího deště se veškery koblihy a močka splaví do vody. Ano, kolikrát ta voda vypadá jako melta s mlíkem.
Rodiče koupili chalupu ještě za bolševika. Nastala veliká rekonstrukce, otec dřel jak barevnej a výsledkem se stalhezkej obyvatelnej domek. Nyní tam rodičové bydlí nastálo a spokojenost je veliká.
Až mě chytá nostalgie a smutek když vidím, jak se všechno mění a peláší pryč. Pokrok zastavit nejde, ale víska se starým asfaltem, bez retardérů, se svou starou autobusovou zastávkou se mě líbila víc.
Sorgh

Sadist - Sadist

5. února 2008 v 9:36 | Sorgh |  Muzika
Italská technická úderka Sadist se jala po sedmi letech exhumovat své tělo a hodila po nás flák hudby, kterým nám dávají jasně najevo, že jsou zpět. Ano, svou aktuální desku vydávají po dlouhých sedmi letech a moc lidí asi nevěřilo, že cesta povede dál.
Narazil sem na ně vlastně náhodou. Pátraje po nějakým spolku vyžívajícím se v techničtějších formách metalu sem byl internetem informován o zplození tohohle dílka. A protože nic staršího od nich nemám, nezbylo mě, než se se Sadist poznat blíž přes aktuální fošnu.
V prvé řadě je nutno poznamenat, že mi netrvalo dlouho, a hned sem ucítil odér jižních kapel. Nevím, čím to je, ale party z Itálie, Řecka apod. mají neopakovatelnej šmak. Sadist nejsou výjimkou. Příchuť Itálie a třeba kamošů Ephel Duath tady prostě je. Ale to není na závadu, je to jen taková charakteristika a čistě subjektivní pocit.
V úvodu je obligátní intro, perkuse a brnkání, je to celkem nervózní, předznamenává to příchod věcí příštích. Hned druhá pecka fošnu odstartuje mohutným nástupem, hustými riffy, zvuk je hodně intenzivní.
Album je synonymem pro dynamiku, odsejpá to vskutku svižně, ovšem je zde dostatek zpomalovacích retardérů, intermezza dovolující si oddechnout. Balzámem sou pasáže hrané na klávesy, pro příklad skladba Kopto, to je výpravná vlna nesoucí vás za večera po vlnách Jadranu. Kompozice nedrží pevnou strukturu, naopak, dostatek technických vyhrávek a bubenických úletů z alba tvoří bohatou koláž. Přidejme k tomu zepár orientálních motivů a všehochuť je dovršena.
Hodně mě oslovil i zpěv halekala Trevora. Jinde by byl asi důvodem pro bodík dolů, ovšem do téhle hudby pasuje jak prdel na hrnec a řeknu vám, že je šťavnatej a sytej jak zralej pomeranč. Taky je to pěknej cvek, tak má páru.
Stylově je hudba řazena do deathmetalu techničtějšího rázu. Já bych si s tímhle nebyl zas až tak jistej. Škatulky sou někdy na obtíž, ale pro neznalýho posuchače je užitečny to pro orientaci někam napasovat. Já bych to označil asi jako tech/trash/death/avant. Poslechněte a pojmenujte si sami.
Sorgh