Mezi kopci cesta klikatá...

Listopad 2007

Chachacha!!!

7. listopadu 2007 v 20:46 | Sorgh |  Muzika

Býčí skála

6. listopadu 2007 v 11:37 Výpravy
I když bylo deštivy ráno, sychravo a plískanice, vyskočil sem z betle ve stylu Jája či Pája. Vzbudilsem manželku a po nutné hygieně, snídani a lamentování sme vyrazili na cestu do Josefovského údolí za Adamovem. Tady, v kraji jeskyní a skal, proběhla na jaře záchrana jednoho speleopotápěča. Jako projev díků místní jeskyňáři uspořádali pro hasiče návštěvu jeskyně Býčí skála.
Sešli sme se v hojném počtu, každej přibral někoho známýho,
takže lidí bylo habakůk. Vybavili sme se helmama s čelovkama. Vevnitř je sice zaveden proud, ale z finančních důvodů se osvětlení zapíná jen málo. Byl sem tomu rád, protože takhle to bylo romantičtější a člověk neměl tu cestu úplně zadarmo. Takže baterky se rozsvítili a my vstoupili do druhé největší jeskyně v ČR.
Ve vstupním dómu se konala menší přednáška o archeologickym průzkumu, o nálezech a bádání.Zaujaly mě dvě žároviště, kde se konali v dobách pravěkých obětní obřady, krev tu tekla proudem a smrad pálených těl musel být ukrutný. Maketa totemu na nás při tom shlížela, jakoby toužila po reminiscenci dávných dob, brrr. Potom už následovala cesta do hlubin, skrz odčerpany sifony a podél podzemního toku Jedovnického potoka.
Cesta vedla z velké části korytem potoka, kdo neměl gumáci, tak pěkně nadával - třeba já. Voda byla opravdu ledová.
Kochali sme se krápníkovou výzdobou, která tady sice není tak bohatá jako např v Balcarce, ale taky nábízela krásu roztodivných tvarů.
V jednom úseku se bylo třeba proplazit pod sníženým stropem, cca 40 cm nad zemí, což spoustu lidí odradilo a dál nás šlo už jen pár. Zajímavá představa byla, že za dešťů a velké vody jsou tyto prostory zatopeny.
Svědčily o tom i zachycené kousky kůry a jehličí na stěnách a stropě. Tísnivá představa. Na zemi se nacházela spousta zvláštních valounků, měli svůj název, na kterej si sice nevzpomenu, ale prej se dají použít jako brousek na nože.
Konec cesty představoval zavodněnej sifon, kterej tvořil asi 60 metrovou hranici od systému Rudického propadání.Strávili sme v podzemí asi 4 hodiny. Venku nás přivítal opět déšť, kterej možná trochu spláchl špínu
z našich teď už pěknejch hader. Bylo to naprosto úžasny, vidět prostory, kam se jen tak někdo nepodívá. Jeskyně mě vždycky velmi zajímali, ale nidky sem se tomu nijak do hloubky nevěnoval. Proto pro mě tato jeskyně zůstává jakousi platonickou láskou.
Sorgh