Mezi kopci cesta klikatá...

Kutiny - Šmelcovna

5. září 2007 v 13:12 | Sorgh |  Výpravy
Protože nám na poslední chvílu zrušili Hell in Brno, rozhodnutí znělo, že vyrazíme opět znesvětit místa, kde již C.O.L. zanechali otisk svých šlápot.
Setkání s Victimerem proběhlo s velkou pompou na nádraží v Krpoli, sice bez květinových darů, ale o to srdečněji. Nástup na vlak byl dílem okamžiku a naše hydra vyrazila do Tišnova.
Z této nám blízké aglomerace sme se vydali po značené trase do Dolních Louček. Cesta nám hezky utíkala, z nádraží do lesa, podél potoka a lomu. Během cesty sme diskutotvali o problematice metalu, hodnotili poslední Brutal a recenzovali alba. Krásně to utíkalo a zanedlouho se již zjevily monumentální pilíře mostu u D. Louček, znamení, že plánovaná zastávka na večeřu je blízko. Zapadli sme do již pokořené knajpy na návsi, k Suchánkům. U bručouna za výčepem sme si obědnali fasa dlabanec, dali dvě piva a pokračovali do Kutin, kde sme chtěli i nocovat.
Cesta nás vedla po značce kolem loučskýho nádraží, lesem a kolem trati do Říkonína. Byla to příjemná pouť, plná vůně lesa a volnosti. Na obloze se to sice honilo a foukal vítr, ale jinak bylo příjemně. V Říkoníně nás překvapila upravenost plácku před kapličkou, kde vznikla jakási malebná zahrádka. Dál na Kutiny už to šlo samo.
Známou cestou, přez pár brodů, které ovšem díky suchu nepředstavovali žádnej problém. A netrvalo dlouho a zasedli sme ve známé hospodě U orla, kde sme si obřadně, jako ostatně vždy, dali pivo. Společnost nám dělal asi šestiletej kluk, Tomáš, kterej nás překvapil svou vyřídilkou a znalostí hospod. Jeho rodiče byli asi povedeny kvítka, hospodští štamgasti a chudáka kluka tahali po lokálech sebou. Krásny dětství, skutečně. My si dali ještě jedno pivo a vyrazili dál, protože se stmívalo, a bylo třeba najít nocleh. Z Kutin sme to vzali podél potoka Halda, kde vede cesta do Níhova. Plánovanej noclech měl být u tzv. kopyta, betonové nádrže z doby válečné továrny Diana, jejíž účel není dosud přesně znám. Ale tma padala rychleji, než sme počítali a za chvílu sme neviděli na krok, takže nakonec sme to zapíchli kousek pod tratí poblíž tunelu. Takticky to nebylo to nejlepší řešení, noční vlaků bylo dost a noc tak byla všelijaká jen ne klidná, ale mělo to nádech mystiky. A Blekošovi nevadil ani randál, spal jak pařez, zatímco já spíš bděl. Upekli sme i ňáky párky, debrecinky, a s lahvovou Plzní to byla gurmánská večeře.
Brzo nad ránem přišlo mrholení, což bylo nemilé a přinutilo nás to sbalit ležení a najít nějaky přístřeší. O pár desítek metrů dál už se naštěstí nacházelo zmiňovany "kopyto", u něhož stojí málá bouda. Tam sme zalehli a mezi vypitýma flaškama nastavili spánek o nějakou tu hoďku.
Pak už bylo ráno veselejší a my pokračovali do Níhova. Fučel teda silnej vítr, nadávali sme jak pohani, ale vidina snídaně nás chlácholila. V místním konzumu sme zakoupili fasa buchtu a na zastávce busu sme debužírovali. V obchodě sme potkali jednu z osobností, která se nesmazatelně zapsala do análů C.O.L. Maruška, stará místní bába, vyčnívající z mas díky svým obřím plachťáků, jejíž dialekt byl moc i na prodavačku. Huhlehuabudeha, tak nějak zněl její požadavek pro ženu za pultem. No, sme jenom lidi, že jo. Po snídani naše pouť pokračovala kolem místního rybníka, po polích a lesích do vísky Březské a dál až do Velké Bíteše.
Tady se na nás smálo několik hospod, ale my zvolili zeleně omítnutou Lesáckou hospodu, která nebyla nic nóbl, ale obsluha neměla chybu, škopek měl říz a oběd do nás padl jak Němci do krytu. Po jídle, za brutální ospalosti, nezbylo než naplánovat další postup. Po menší debatě padla varianta Křižanov a my se vydali pomalu na Šmelcovnu.
Během cesty sme opustili značku a zamířili do Křoví, kde sme se chtěli podívat, jestli v místní sokolovně točí pivo jedna místní děva - krev a sůl, postava to z jedné starší výpravy. Ale k našemu překvapení byla knajpa zavřená, možná čekala až na pohřební procesí, ktery se kumulovalo dole ve vsi. Vyrazili sme teda dál. Cestou se počasí docela zhoršilo, fučel silnej vítr a přinesl i občasnou spršku kapek . Strach z deště nás nutil mašírovat jak regiment, už je kousek a sme v Křižínkově, kde zajisté smočíme rty a ohřejem se. Ale co Asmodeus nechtěl, zas zavřeny. Z našich úst se řinuly kletby jak brouci a nálada poklesla. Nezbylo, než pokračovat do Pánova. Tam nás ostatně ještě neznali, tak co. Byla to jen taková malá osada, kde ani nebylo co zneuctít, proto sme jen posvačili, což evidentně nemohl pochopit místní dědeg - řidič a hrozilo, že bude bourat. Ono řídit a čumět doboku či dozadu, to jaksi nejde. Nezlobte se na mě. Bůh ho ovšem podržel a mi pokračovali dál do lesa kolem nádherně opravenýho stavení, kde zajisté bydlí ňákej hejtman. Ten barák mě fakt dostal.
Dalším bodem na štaci byla Svatoslav. Dědinka to nemalá, zajisté s knajpou. Jednu sme našli, byla to taková trojka, ale to my rádi. Paní výčepní byla milá, natočila nám dvě brna a poté trávila čas za pultem pohupujíc se v rytmu italských slaďáků z osmdesátých let. Výkvět obce se naštěstí zdržoval venku na zahrádce, myslím tím jednu ženu typu panzer a jejího lehce dementního asi partnera, tfíí.
Nijak sme se nezdržovali a kvapili do údolí Bílého potoka směrem na Šmelcovnu. Cesta to byla vskutku romantická, povědomá, myslím, že během tichých chvil každej z nás rozjímal o smrtelnosti pozemské a pomíjivosti požitku, pročež tento úsek byl jakýmsi balzámem na ztýrané naše mentality. Stále vzpomínám...
Postupně sme minuli Pavlovcův mlýn, chaty Ve žlebě a během slabé hoďky sme došli na známé tábořiště. O noclehu bylo rozhodnuto hned, takže zbývalo už jen dojít na Šmelcovnu na pivko a něco k snědku. A vida, knajpa byla otevřená! Tož sme dali hrnek a super klobásu na spaní. Hezky přituhlo, proto žádny zdržování mezi opíjejícími se chalupáři a hajdy zpět do tábora. Pro svá znavená těla sme zvolili podsady stanů, teď už bez plátěných střech, ale byly tam pryčny a musím říct, že noc to byla pohodová. Vyspal sem se jako jezulátko.
Ráno už se nám nikam moc nechtělo potácet, navíc měl Blekoš v Bitýšce dopolední rande se starou kamarádkou z Louček, první sexuální partnerkou, nyní čebíňankou, proto naše kroky směřovali kultovní cestou podél potoka přímo do Bitýšky. Tam už bylo dílem okamžiku sednout Na městečku a dat si výborny preso. Mladá paní došla, během hovoru se neustále roztomile divila, co sme to za blázni, ale nás to hřálo. Já poté odjel busem směr Bystrc a domů, za nastávající.
Mám jen jedno slovo: poetické. Takové to bylo.
Sorgh
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 tqaexbow tqaexbow | E-mail | Web | 26. dubna 2009 v 14:14 | Reagovat

d8kKc9  <a href="http://bfhdumrkvevo.com/">bfhdumrkvevo</a>, [url=http://rsqlpmbzutdm.com/]rsqlpmbzutdm[/url], [link=http://eibqxgyngnab.com/]eibqxgyngnab[/link], http://xdyrsritivqb.com/

2 zxtsfmc zxtsfmc | E-mail | Web | 4. května 2009 v 9:24 | Reagovat

B6zi9S  <a href="http://bylytgkcycze.com/">bylytgkcycze</a>, [url=http://mstpozghkdet.com/]mstpozghkdet[/url], [link=http://cjeyjihxfvvq.com/]cjeyjihxfvvq[/link], http://dxjqzivkcwpx.com/

3 pavel pavel | E-mail | 18. listopadu 2010 v 22:10 | Reagovat

ahoj zajimalo by mě jestli to někdo bude čist?jak asi vypada v kutinach a jestli existuje ještě hospoda diky za info Pavel

4 nymf nymf | 19. listopadu 2010 v 16:48 | Reagovat

[3]: Ahoj,jestli to bude někdo číst, nevím, je mě to celkem jedno:-) Ta hospoda tam pořád je, už se nejmenuje Orel, nebo jak to bylo, ale U trampa. Provoz celoroční. V zimě se tam chystáme okusit ubytování. Pak je tam ještě ta knajpa U bizona, ale to není ten pravej kult. Z.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama