Mezi kopci cesta klikatá...

Norsko

23. července 2007 v 16:16 | sorgh |  Výpravy
Ave ve spolek,
včera sem se vrátil ze své celkově druhé cesty do Skandinávie, konkrétně z Norska. Tato země byla již dlouho na seznamu mých top cílů a já si takto splnil svoje dávné přání. Putování to bylo skromné, víceméně po vlastních nohách a s báglem na zádech. Ovšem jsem toho názoru, že takto danou lokalitu poznáte nejlíp a během mašírování dochází k různým spontánním situacím, které by se při cestě busem s cestovkou těžko přihodily.
Hlavním cílem se stalo pohoří Jotunheimen a jeho nejvyšší hora Galdhopigen. Do Norska sme se vydali ve čtyřech, já s kamoškou Hankou a kamarád Olda se svojí Evou. Let z Prahy do Osla proběhl hladce a rychle, něco kolem 1,5 hod. Z letiště Gardermoen, ktery je od Osla vzdáleno cca 50 km, jsme se svezli vlakem do Osla a odtud opět vlakem do Lillehammeru, olympijského města roku 1994. Počasí přálo a tak jsme se hnedle vydali do okolních lesů.
Krajina mi připomínala našu Vysočinu, bylo to skoro jak doma. Horší to bylo se značením turistických tras. Vedla tam jen jedna, červená a ta nás po dvou dnech vyvedla jen kousek od Lillehammeru. Jinak lesy sou krásny, řekl bych hustší než u nás, daří se tu lišejníkům a není žádná nouze o vodu. Všude tečou potoky a řeky, ze kterých člověk může v klidu pít.
Odtud sem putovali do městečka Tretten. Byla neděle, všude zavřeno, a nám docházel chleba. Náhoda a klika přišla v podobě místních manželů, kteři nás pozvali k sobě domů a přichystali nám skvostnou hostinu o dvou chodech. Nádhera, na kterou budu do smrti vzpomínat.
Další cesta nás zavedla do městečka Lom, odkud je to do hor už poměrně blízko. Avšak mapy klamou a do kempu Spiterstulen, kde je jakýsi base camp pro horské turisty, sme našlapali asi 35 km. Ten den pralo slunko a štreka to teda byla strašná. Večer už nezbylo než jen postavit stan a jít chrnět. Druhej den sme podnikli výstup na Galdhopigen. Počasí se mě moc nezdálo a měl sem pravdu. Během výstupu začalo pršet a spolu s větrem se utvořila kouzelná zima. Na sněžných polích to klouzalo a přelízání skal a kamenů bylo fakt docela makačka. Nakonec sme asi po 2,5 hod stanuli na vrcholu. Nikde žádná cedula, ale značku sem dál neviděl. Takže nutné foto, převlíct a rychle dolů, protože sme byli zmrzlí jak sledi. Až za dva dny sme zjistili, že opravdovej vrchol byl ještě asi půl hoďku po hřebenu. Hodně hořká pilulka, ale už nebyl čas výstup zopakovat. Pak přišel déšť a my vyrazili na tůru až druhej den odpoledne. Cílem byla chata Leirvassbu. Putování to bylo martýriární, pač po deštích bylo všude blato, překračovali sem desítky potoků a nědky došlo i na brod. Jinak co je u nás horská cesta, tam jde o neustály skákání po kamenech, ktery tvoří hlavní část terénu.
Ale okolí bylo parádní. Kolem se vypínaly vysoky štíty, ledovce a v údolí ledovy jezera. Do Leirvassbu sme dorazili k večeru. Postavit stan bylo dílem okamžiku, protože se silně ochladilo. Noc byla nejhorší během celýho pobytu. Taková kosa, že se spat nedalo. Silně mi to připomělo jedno nocování s Victimerem u Adamova při asi mínus 14 stupních, ale to bylo tenkrát horší. Zkrátka sme se moc nevyspali a podle toho se nám taky druhej den šlapalo. Z původní okružní cesty se zredukovala cesta směrem na chatu Gjendebu - půl den, a na jednom rozcestí sme se stočili zpět na Spiterstulen - půl den. To už sme nebyli schopni oceňovat krásy okolí, byla to pouhá dřina a návrat do kempu sme oslavili vydatnou večeří v rámci možností (sardinky s rýží) a spánkem. To už přišel pátek a odjezd zpět do Lomu. Během dne sme relaxovali, vyšel sem se rozloučit s údolím k vodopádu a večer sme odjeli busem do města. Tady se nachází starobylý sloupový kostel, myslím, že z 11 stol. Nádherná dřevěná stavba, kterou sme ale obdivovali zvenku, pač vstupy do muzeí sou tady docela drahy. A pak už sme čekali na noční bus do Osla. Mastili sme karty, já konečně ochutnal místní škopek Ringnes a pak už sme jen přežívali, mrzli a přešlapovali. V 01.30 už sme ale seděli v busu a valili vstříc metropoli.
Dorazili sme brzo ráno. Tak sme odsunuli ubytování v kempu a v klidu si šli prohlídnout královský palác a přístav. Ve městě byl ještě klid, ale zaskočil mě počet individuí, kteří byli evidentně fet, a nejen z chlastu. Něco jak náš nádr, ale možná horší. Pak sme jeli do kempu v části Ekeberg. My s kamoškou sme opět zvolili ilegální ubytování a naštěstí to vyšlo jako v Jotunheimenu. Prohlídkou města sme strávili zbytek dne. Mrkli sme do muzea Fram, které je o historii polárních badatelů jako např Amundssen a mají tam i orihinální loď Fram. Městskou dopravou sme město prošmejdili dosyta, až mě to zmohlo. Je to zkrátka velkoměsto, nic pro mě.
Druhej den už sme se vraceli domů, takže ráno sbalit stany a přesun na letiště. Cesta byla v pohodě, ale na Ruzyni sem zjistil, že mě někde za..dali bágl, takže sem domů přijel jen v tom, co sem měl na sobě a s dokladama. Doteď se letiště ještě neozvalo a já trnu v obavě o svy smradlavy hadry a hlavně digitál plnej fotek. Tož tak.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama