Mezi kopci cesta klikatá...

Ušní průplach páně Victimera

3. března 2007 v 20:54 | sorgh |  Muzika
Pro zpestření mých spisů i o názory či postřehy jiných lidí jsem spáchal malej report do duše páně Victimera, což je jeden ze dvou zakladatelů a mozků blackmetalové smečky Crypt Of Lapis, jakožto i vedlejších projektů Vatikanized a Kafilery. Rozhodl jsem se nakouknout pod pokličku jeho hudebního vnímání a inspirací, což nám může hodně napovědět i o něm samotném. Takže sem mu poslal pár zadaných kapel a skladeb. Někde si to sám poopravil, dle dostupnosti jednotlivých alb, ale vždy se držel určeného interpreta. Takže - tady to máte...
EMPEROR - Anthems to the welkin at dusk: Thus spake the nightspirit
/**vybírám album IX Equilibrium a epický monument Decrystallizing reason**/ Skutečně monumentální úvod, troubení lesních rohů a blacková nadupanost nejhrubšího zrna. Vše doplněno doteky neoklasických inštrumenti. Insahn je opravdový umělec, znalec několika stylů, prvotřídní hudebník a lyrik. Holt, kdo umí, ten umí. Emperor uměli odejít na vrcholu a to je odvaha. I když teď zas koncertují a šíří se špekulace... Zpět ke skladbě, za půlkou se objevuje pasáž, trvající až do konce, ze které totálně roztávám a prožívám nekončící euforii. Jde o opakující se melodii klasických nástrojů, těžko však říct kterých, já neumím hrát ani na prsty.
DECAPITATED - Nihility: Spheres of madness
Decapitated mám od tebe, že? A to ti mám jako chválit cos mně nahrál? No dobře, budiž holoto. Sféry šílenství jsou tou nejvymakanější řezničinou, co jsem kdy v ranku death metal slyšel, ale nemůžu si pomoct, když je všechno tak profesorsky a bezchybně zahraný, tak už mě to moc nebaví, postrádám tam nějakou větší atmosféru, ksicht, poznávací znamínko. Výborní hudebníci, ale příliš klinicky očištění. Je to tak skvělý, že to neposluchám. Nevím...
OPETH - My arms, your hearse: Epilogue
Ha, Pinkfloydí outro na přelomovém albu švédských smrtících melancholiků. Proč ne, ale není to moc reprezentaceschopné, což? Co napsat? Instrumentální kytarové hrátky podbarvené varhanami. Hezké. Na závěr.
BURZUM - Det som engang var: Den onde kysten
Jak vidím a slyším, zvolil jsi introidní věc, úvod do zlého světa Burzum. Intro je povedené, hrůzyplné, hypnotické, hororové, krvelačné a mysteriózní. Vikerness je sice slabší muzikant, ale umí navodit to pravý zlo, proto se stal kultem a taky asi proto, že je vrah - amatér. Jo, když po sobě nikdo neuklidí, hned ho lapí a zavřou. Více mozku, příteli. Klávesy v intru jsou jednoduché a zřejmě záměrně zastřené, přesto velmi tklivé a působivé. Jedno z těch lepších inter.
VINTERSORG - Till fjalls: Hednad I ulvermanens tecken
/**volím jiné, pozdější album The focusing blur a song A microscopical macrocosm**/ Přirozeně se vyvíjející viking Vintersorg došel až na hranice s avantgardou, odkud nyní výrazně čerpá. Jsem poctěn, když zřím někoho tak plodného a tvořícího smysluplné skutky. Vybral jsem si nejuvolněnější skladbu z fošny, ve které dominují jemné akustické melodie, vkusný refrén doplněný lehkým, avantgardně folkovým nádechem a zejména vypracovaný čistý hlas samotného mistra. Obdivuji tu lehkost a přirozenost. Gratuluji pane a klaním se.
ULVER - Blood inside: Dressed in black
To je úlet, ty vole, Ulver už jsou jinde, ale poslouchat se to dá, o tom žádná. Experimentální elektronika nebo co... Rád si to pustím, když klátím babu, dá se u toho ledacos vymyslet, že? No teď trochu mlžím, ale je pravda, že je to jedinečná kapela. Však mým favoritem na albu je It´s no sound a nejradši mám Blakea.
SATYRICON - Rebel extravaganza: Havoc vulture
Satyr a Frost jsou mým favorizovaným duem nemocných umělců. Rebel je chlad, nicota, mrtvá fabrika na kloni. Black se spojil s industriálem v řádně brutalizující komando. Jářku, pantáto, to je prasopal. Těžko vyzdvihovat šlágr Havoc vulture, pro mě je důležité album jako celek, jako ohyzdná odlidštěná stránka života a smrti, nebo spíše uhnívání zaživa ve velmi stísněném prostoru. Ušní bubny terorizující dílo hodné nejvyššího respektu.
MOONSPELL - Memorial: Sanguine
Prdelrvoucí návrat portugalských vampírků, mých oblíbených cigánů. Pokud se nepletu Sanguine je vál číslo 8 a ten nepatří mezi mé nejoblíbenější, mám na albu spoustu jiných favoriti, např. At the image of pain. Píseň tebou chtěná je zadoomaná, táhlá a nakonec i nářezová, obsahujíc neoklasické prvci, doplněná (jak jinak) vynikajícím výkalem mistra Fernanda. Budiž jim přičteno ke cti, jak hoši pochopili, že albem Motýlí efekt cesta nevede a že nejlepší album Moonspell je vlastně Daemonarch, ha.
KATAKLYSM - In the arms of devastation: Let them burn
/**zde jsem si dovolil vybrat album Serenity in fire a song Under the bleeding sun**/ Serenity in fire je pro mne vedle Shadows and dust jakousi modlou moderního death metalu, nové to éry Kataklysm. Mám ale rád i ten jejich starý hyperblastový styl, např. na mini Mystical gate of reincarnation. Vybral jsem si trochu netypickej song, kterej uzavírá zmíněný album. Vedle death metalovýho řemesla se tady objevuje i špetka blacku, se kterou sem a tam Kataklysm souloží. Hlavně na kytarách je to znát, v nájezdech do pasáží nejvíc. Neobvyklá to hydra.
ENSLAVED - Issa: Isa - Enslaved jsem si na dlouho přestal všímat, byli pro mě nedostupní, tak jsem se na ně vysral a zapomněl. Vlastnil jsem klenot Eld a nic víc. Až minulej jahre jsem si nechal nahrát album Isa a byl jsem šokovanej, co to je za tvorba. Velmi kvalitní prog epic black metal nejvyšší kvality. Od té doby jsem na ně zatížen a vlastním vše, co vydali. Urazili kus cesty a Isa je společně s novějším Ruun vrcholem. Co se týká songu Isa, tak to je šleha jak prase. Možná nejvíc blacková věc na fošně, rouhavá hitovka zašlých časů. Grutle používá půvabnej chrchel, kytary riffujou a ta atmoška... Mimojiné doporučuji vynikající videoklip k této hymně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama