Mezi kopci cesta klikatá...

Březen 2007

Narozci

20. března 2007 v 22:01 | sorgh |  Všehochuť
A tak sem se se vší pompou dožil 29 let. Nijak mě to nedojímá, ale chápu, že pro blízké je třeba udělat menší merendu a trošku je zavlažit. Tož sem objednal salonek v hospodě U Prokopů na Kotlářské ulici a 17. března sme se jali chvalořečit. Mě.
Hospůdka je to útulná, mám to tam rád a zdejší škopek mi nadmíru prospívá. Spářka začínala v sedm a jak se lidi pomalu scházeli, tak se náš kumbál pěkně plnil. Nakonec nás tam v plnym počtu bylo asi kolem patnácti. Dostavila se valná většina přátel, samozřejmě kromě Peliny. Ale přijeli i Blekošovi z dálného severu, opavského městysu. Po nutných gratulacích, kdy jsem obdržel např. kapesní perořízek, tábornickej vařič či porno na DVD, jsme se začali věnovat pití, hodokvasu a debatám. Bylo veselo a pinkl, nová to tvář, si mohl nohy uchodit. Nejlepší bylo, když donesl tác plnej škopků a někdo si náhle jedno přiobjednal. Chápu jeho únavu, která se prostě musela dostavit.
Já se celej večer držel své oblíbené Sklepní desítky, která je plná kvasinek a tudíž zdraví prospěšná. K chuti sme přikusovali domácí plněny šneci z listovýho těsta a nenažranci si objednali i regulérní dlabanec. Kurva, Trauttenberg by záviděl, hajnej jakbysmet.
No ale čas utíkal jak o závod - hovado, už to táhnu na třicet! - a byla poslední objednávka. Poté se pár statečných odhodlalo k útoku na Mersey, kde se konala Depeche Mode party, takže sme hodili bokem, zahulili doutňas a zalili to ještě ňákým pivkem. Dom sme s poloviškou dorazili asi kolem třetí a sobecky bez sexu vytuhli.
A ejhle, ráno žádná kocovina, ni hlava nebolela:-)

I like Starobrno

14. března 2007 v 10:38 | sorgh |  Všehochuť

O pivu

piva.jpg, 400x167, 33.06 KB
Ze širokého sortimentu produktů pivovaru Starobrno si vybere opravdu každý: 12° Starobrno Ležák je určen labužníkům (opakovaně byl vyznamenán cenami nejvyšší kvality), Starobrno Medium a Svatováclavské jsou 11° piva určená skutečným znalcům, 10° Starobrno Tradiční je určeno pro každodenní spotřebu a Starobrno Černé a Řezák pro ty, kteří mají rádi sladší pivo. Tuto řadu doplňuje ještě Osma s nižším obsahem alkoholu a nealkoholické pivo Fríí.
Paleta produktů je již tradičně doplňována pivními specialitami: Baron Trenck pro sváteční příležitosti, Červený drak a Black Drak pro všechny milovníky originálních specialit a Starobrno Fríí bez alkoholu pro požitek řidičům.
Do skupiny Starobrno patří i znojemský pivovar Hostan. Piva značky Hostan se těší tradičně velké přízni především ve "svém" regionu, ale v poslední době se podařilo tuto značku prosadit i do sítě obchodních řetězců po celém území ČR.

Produkti pivovaru Černá Hora

9. března 2007 v 12:16 | sorgh |  Všehochuť

Pivo

VÝČEPNÍ PIVA:
TAS - 10% světlé výčepní pivo

Původ názvu: Své jméno dostal TAS v létě roku 1991 po historickém majiteli černohorského pivovaru ze 16. století jímž byl pan Tas Černohorský z Boskovic.

Chuť: typické desetistupňové pivo plzeňského typu s mírně drsnou chmelovou hořkostí a kvasnicovou příchutí.

Ocenění: TAS získal v dubnu 1995 cenu Táborský palcát od odborné i laické veřejnosti. Již dvakrát vyhrála světlá desítka 1. místo v prestižní soutěži "Cena českých sládků" organizované Pivním kurýrem, a to v letech 1996 a 2000. Soutěž probíhá tak, že se sejdou sládci všech českých pivovarů a přinesou do soutěže svá 10% a 12% piva. Pak jsou anonymně vybírána nejlepší piva. TAS tak dokázal zvítězit v konkurenci nejen kvalitních desítek ale i mezi dvanáctkami, což je pro Pivovar Černá Hora jedno z nejlepších ocenění. V roce 2002 získal TAS stříbrnou Pivní pečeť v degustační soutěži Táborský palcát v kategorii světlé výčepní pivo.


Moravské Sklepní nefiltrované - pivo jako za starých časů
Původ názvu: K výrobě tohoto piva se používají zásadně moravské suroviny, moravský chmel a moravský slad - proto moravské, pivo při samotném zrání si užívá pivo a přitom zraje čtyři až pět týdnů ve sklepních prostorách pivovaru - proto sklepní, při výrobě se vynechává proces filtrace - proto nefiltrované.
Chuť: desetistupňové pivo plzeňského typu s výraznou chmelovou hořkostí a výraznou kvasnicovou příchutí. Jedná se o pivo, které se před stočením piva nefiltruje a nezbavuje kvasnic, které pivu dávají nezaměnitelnou chuť, vůni a hlavně vzhled. Nefiltrované pivo se pilo po celou pivovarnickou historii. Až po nástupu používání skla v pohostinství a v domácnostech vyvstal požadavek na vizuálně přitažlivý vzhled piva, na jeho čirost a průhlednost. Proto se začalo pivo filtrovat různým způsobem a různými prostředky. Používal se k tomu v Americe třeba i bavlník. Později se přešlo přes různé jiné materiály a ž k dnešní filtraci křemelinou nebo mikro-filtry. Toto filtrované pivo bylo ovšem zároveň zbaveno velmi žádaných chuťových specifik. A to bylo důvodem, proč se Pivovar Černá Hora rozhodl nabídnout tak trochu návrat do minulosti v podobě klasického středověkého nefiltrovaného moku. V jednom půllitru piva se nachází 500 miliónů kvasných buněk a každá z nich vám udělá moc dobře.
Ocenění: S ohledem na to, že se jedná o nováčka mezi výrobky pivovaru (stáčí se od května 2004), na ocenění ještě čeká, ale zcela jistě se jich brzy dočkáme.


KERN - 10% polotmavé výčepní pivo

Původ názvu: Název piva byl definován oboustrannou spoluprácí pivovaru s rockovou skupinou Kern.

Chuť: U piva KERN se snoubí klasická hořkost světlého piva se sladší karamelovou chutí piva tmavého. Této vlastnosti není dosahováno mícháním již hotových piv. Svou chuť získává hlavně zásluhou míchání různých typů sladu při varném procesu. KERN má narudlou až granátovou barvu a příjemnou chmelovou až mírně karamelovou vůni. Jeho výroba je především snahou vyjít vstříc všem konzumentům piva, kteří s oblibou světlá a tmavá piva míchají.

Ocenění: Za krátkou dobu své existence již získal několik ocenění na různých soutěžích. V letech 1992 a 1993 zvítězil v soutěži o nejoblíběnější pivo v anketě návštěvníků Pivních slavností v Chudčicích u Brna a v roce 1994 získal také ocenění od Strany přátel piva jako Pivo spanilých jízd. Dva roky po sobě, a to roce 2003 a 2004, se umístil v anketě Pivního Kurýra v kategorii Tmavé pivo roku 2003 a 2004 na třetím místě.


LEŽÁKY:
Páter - 11 % světlý ležák

Původ názvu: Jméno piva bylo odvozeno od zakladatele Rolnické akciové společnosti faráře Pátera Ševčíka, který v roce 1896 založil akciovou společnost a v nelehkém období tak pomohl pivovaru se pevně postavit na vlastní nohy.
Chuť: Je charakteristické svojí vyrovnanou plností chuti a spojuje chuťové přednosti jak desítky, tak i dvanáctky. Pivo je uvařeno opět pouze z moravských surovin, moravského sladu a moravského chmele. Obsah alkoholu v něm bude 4,4 %.
Ocenění: Je to novinka pivovaru, proto se zúčastnil jako nováček jenom jediné soutěže, a to v soutěži Pivo České republiky 2004 v Českých Budějovicích, kde v kategorii Ležáků obsadil jako výborné páté místo.


Ležák - 12% světlé pivo

Původ názvu: Název je odvozen od technologického postupu při zrání, kdy pivo zhruba po sedm týdnů zraje (leží). V roce 2000 se nazýval Výroční s ohledem na 470 let od doby první písemné zmínky o pivovaru. Pivovar připravuje k významným událostem během kalendářního roku, např. k Vánocům, speciální varianty a receptury pod názvem Sváteční Ležák.

Chuť: Obdobně jako pivo Tas vyniká chutí, v níž jemná až mírně drsná chmelová hořkost se po napití postupně vytrácí. Na rozdíl od piva Tas je říznější a jeho barva přechází od zlatožluté až k nádechu barvy zlatohnědé. Největší rozdíl je v plnosti, neboť vyšší stupňovitost dává tomuto pivu plnější chuť, která se dá nazvat jako tzv. chlebnatost.

Ocenění: Dosud největší úspěch zaznamenalo toto pivo na soutěži o Táborský palcát, kde v roce 1995 a 2002 nenašlo přemožitele. V roce 2004 na Slavnostech piva v Českých Budějovicích se umístil Ležák v soutěži Pivo České republiky 2004 na třetím místě.

Dalším úspěchem tohoto piva je 3. místo na brněnském Pivexu 2000 - Zlatý pohár PIVEX v kategorii světlých ležáků.

Z Pivních slavností v Českých Budějovicích v roce 2000 si Výroční ležák přivezl titul "Novinářské pivo", kde jej jako nejoblíbenější vyhodnotili sami novináři.

Granát - 12% tmavé pivo

Původ názvu: Podle charakteristické granátové až rudohnědé barvy (tmavší než jiná tmavá piva). Barva Černohorského Granátu může vést jeho konzumenty až k označení "černé pivo".
Chuť: Je charakteristické svou vysokou plností, vyšší sladkostí a velmi tmavou barvou. Vyšší podíl bavorského, karamelového a barvícího sladu dle prastarých receptur dává tomuto pivu nezaměnitelnou karamelovou chuť a výrazně ovlivňuje charakter hořkosti. Vyznačuje se hlavně dobrou pěnivostí i řízem.

Ocenění: Svou kvalitu Granát dokazuje na nejrůznějších pivních soutěžích. Dokázal po sobě pětkrát zvítězit na pivních slavnostech "Dočesná Žatec" (naposledy v roce 2001).
V roce 1999 získal 1. místo v kategorii tmavých ležáků v soutěži "Zlatý pohár PIVEX - Pivo 1999."

SPECIÁLY:
Kvasar - 14% speciální světlé pivo s přídavkem medu

Původ názvu: Podle hvězdy Kvasar. Vynálezcem tohoto piva se stal pan Jiří Jelínek, který začal své pivo vařit doma ve svém sentickém pivovárku nedaleko Tišnova.

Chuť: Pivo plzeňského typu, vyznačující se dobrou pěnivostí, zlatožlutou až zlatohnědou barvou, dobrého řízu a plnosti, která podněcuje k dalšímu napití a odpovídá charakteru českých piv středně prokvašených. Vyznačuje se jemnou vyrovnanou hořkostí a jemnou medovou příchutí mírně nasládlého charakteru.

Ocenění: Kvasar byl poprvé prezentován na veletrhu Pivex 98. Mezi významnými úspěchy pro Kvasar je 1. místo na pivních slavnostech "Dočesná Žatec ´99" a zatím největším 1.místo v kategorii speciálních piv v soutěži "Zlatý pohár Pivex - Pivo 2000"

K dalším významným oceněním v roce 2000 patří 1. místo a titul "Pivo České republiky 2000" v kategorii speciálů na Slavnostech piva v Českých Budějovicích a 1. místo v prestižní soutěži "Cena českých sládků Speciál 2000".

V roce 2001 získal Kvasar na Výstavišti v Českých Budějovicích ocenění Pivo České republiky 2001 v kategorii speciální pivo.

Z roku 2003 se může Kvasar pyšnit prestižním vítězstvím v soutěži CENA SLÁDKŮ SPECIÁL 2003 a ziskem Ocenění 2003 Speciál od Strany přátel piva.

Posledním úspěchem Kvasaru je vítězství v soutěži Pivo České republiky 2004 v kategorii speciálních piv v Českých Budějovicích.

Mňo...

8. března 2007 v 11:48 | sorgh |  Všehochuť
Tak si pěkně hovím doma, poslouchám stary dobry Limbonic Art a přemýšlím, že bych si dal šlofíka. Takovou hodinku bych tomu s chutí věnoval, protože venku lije, na stěnu du až na pátou, tak proč ne? Původně sem měl v plánu menší výlet na kole, ale člověk míní a počasí mění, že. A to včera bylo tak krásně, i když sem byl v hokně.
Dneska dopoledne sem se vydal do štatlu, abych si vyměnil eura, protože v nedělu frčíme s fajcama na lyže do Rakouska, tak aby bylo večer na ňáky to pivko. Třeba. Jen doufám, že po včerejším úniku svítící vody v Temelíně ti rakouští čuráci nezablokujou o víkendu hranice, to by mě teda vytočilo.
Tak jo, rozhodnuto. Pomalu dodělám oběd, mrknu do Reflexu a zalezu do betle.

Noha v pračce

5. března 2007 v 8:53 | sorgh |  Epik
Byla to úplně obyčejná pračka a asi by moji pozornost vůbec neupoutala, kdyby její dvířka byla z vrchu pořádně dovřena. Byl to totiž stroj s vnitřním plněním. Hned mě napadlo, že se v ní něco vzpříčilo, něco, co brání víku zapadnout na své místo.
Obešel jsem křoví z druhé strany a hledal cestičku mezi výkaly, kudy bych se k ní mohl dostat. Nebylo to normální, aby vyhozená stará pračka, která už evidentně měla svoje nejlepší léta za sebou a nyní trávila důchod ledabyle pohozená v lese kousek od silnice z Olomučan do Rudic, vzbudila můj zájem, ale něco tady nehrálo. Byla to jen zvědavost znuděného člověka, nebo snad tušení něčeho děsivého? Kdo ví.
Konečně jsem objevil v křoví stezičku, kde už asi dlouho nikdo nesral, takže jsem se opatrně prodral až k Ní. Zblízka vypadala ještě zuboženěji než se na první pohled zdálo. Otlučená, s utrhanými manipulačními kolečky a strašně špinavá. Jaké však bylo moje překvapení, když jsem poznal, že stopy na bílém laku, které jsem dosud považoval za otisky rzi, jsou šmouhami krve. Zaschlé, zahnědlé krve. To už mi srdce prudce bušilo a žaludek se začal neklidně vrtět. To asi způsobil slabý závan nasládlého a lehce pikantního odéru. Rozhodnut neprotahovat už neodvratné jsem nadzvedl horní víko. Ta noha tam byla...

Ušní průplach páně Victimera

3. března 2007 v 20:54 | sorgh |  Muzika
Pro zpestření mých spisů i o názory či postřehy jiných lidí jsem spáchal malej report do duše páně Victimera, což je jeden ze dvou zakladatelů a mozků blackmetalové smečky Crypt Of Lapis, jakožto i vedlejších projektů Vatikanized a Kafilery. Rozhodl jsem se nakouknout pod pokličku jeho hudebního vnímání a inspirací, což nám může hodně napovědět i o něm samotném. Takže sem mu poslal pár zadaných kapel a skladeb. Někde si to sám poopravil, dle dostupnosti jednotlivých alb, ale vždy se držel určeného interpreta. Takže - tady to máte...
EMPEROR - Anthems to the welkin at dusk: Thus spake the nightspirit
/**vybírám album IX Equilibrium a epický monument Decrystallizing reason**/ Skutečně monumentální úvod, troubení lesních rohů a blacková nadupanost nejhrubšího zrna. Vše doplněno doteky neoklasických inštrumenti. Insahn je opravdový umělec, znalec několika stylů, prvotřídní hudebník a lyrik. Holt, kdo umí, ten umí. Emperor uměli odejít na vrcholu a to je odvaha. I když teď zas koncertují a šíří se špekulace... Zpět ke skladbě, za půlkou se objevuje pasáž, trvající až do konce, ze které totálně roztávám a prožívám nekončící euforii. Jde o opakující se melodii klasických nástrojů, těžko však říct kterých, já neumím hrát ani na prsty.
DECAPITATED - Nihility: Spheres of madness
Decapitated mám od tebe, že? A to ti mám jako chválit cos mně nahrál? No dobře, budiž holoto. Sféry šílenství jsou tou nejvymakanější řezničinou, co jsem kdy v ranku death metal slyšel, ale nemůžu si pomoct, když je všechno tak profesorsky a bezchybně zahraný, tak už mě to moc nebaví, postrádám tam nějakou větší atmosféru, ksicht, poznávací znamínko. Výborní hudebníci, ale příliš klinicky očištění. Je to tak skvělý, že to neposluchám. Nevím...
OPETH - My arms, your hearse: Epilogue
Ha, Pinkfloydí outro na přelomovém albu švédských smrtících melancholiků. Proč ne, ale není to moc reprezentaceschopné, což? Co napsat? Instrumentální kytarové hrátky podbarvené varhanami. Hezké. Na závěr.
BURZUM - Det som engang var: Den onde kysten
Jak vidím a slyším, zvolil jsi introidní věc, úvod do zlého světa Burzum. Intro je povedené, hrůzyplné, hypnotické, hororové, krvelačné a mysteriózní. Vikerness je sice slabší muzikant, ale umí navodit to pravý zlo, proto se stal kultem a taky asi proto, že je vrah - amatér. Jo, když po sobě nikdo neuklidí, hned ho lapí a zavřou. Více mozku, příteli. Klávesy v intru jsou jednoduché a zřejmě záměrně zastřené, přesto velmi tklivé a působivé. Jedno z těch lepších inter.
VINTERSORG - Till fjalls: Hednad I ulvermanens tecken
/**volím jiné, pozdější album The focusing blur a song A microscopical macrocosm**/ Přirozeně se vyvíjející viking Vintersorg došel až na hranice s avantgardou, odkud nyní výrazně čerpá. Jsem poctěn, když zřím někoho tak plodného a tvořícího smysluplné skutky. Vybral jsem si nejuvolněnější skladbu z fošny, ve které dominují jemné akustické melodie, vkusný refrén doplněný lehkým, avantgardně folkovým nádechem a zejména vypracovaný čistý hlas samotného mistra. Obdivuji tu lehkost a přirozenost. Gratuluji pane a klaním se.
ULVER - Blood inside: Dressed in black
To je úlet, ty vole, Ulver už jsou jinde, ale poslouchat se to dá, o tom žádná. Experimentální elektronika nebo co... Rád si to pustím, když klátím babu, dá se u toho ledacos vymyslet, že? No teď trochu mlžím, ale je pravda, že je to jedinečná kapela. Však mým favoritem na albu je It´s no sound a nejradši mám Blakea.
SATYRICON - Rebel extravaganza: Havoc vulture
Satyr a Frost jsou mým favorizovaným duem nemocných umělců. Rebel je chlad, nicota, mrtvá fabrika na kloni. Black se spojil s industriálem v řádně brutalizující komando. Jářku, pantáto, to je prasopal. Těžko vyzdvihovat šlágr Havoc vulture, pro mě je důležité album jako celek, jako ohyzdná odlidštěná stránka života a smrti, nebo spíše uhnívání zaživa ve velmi stísněném prostoru. Ušní bubny terorizující dílo hodné nejvyššího respektu.
MOONSPELL - Memorial: Sanguine
Prdelrvoucí návrat portugalských vampírků, mých oblíbených cigánů. Pokud se nepletu Sanguine je vál číslo 8 a ten nepatří mezi mé nejoblíbenější, mám na albu spoustu jiných favoriti, např. At the image of pain. Píseň tebou chtěná je zadoomaná, táhlá a nakonec i nářezová, obsahujíc neoklasické prvci, doplněná (jak jinak) vynikajícím výkalem mistra Fernanda. Budiž jim přičteno ke cti, jak hoši pochopili, že albem Motýlí efekt cesta nevede a že nejlepší album Moonspell je vlastně Daemonarch, ha.
KATAKLYSM - In the arms of devastation: Let them burn
/**zde jsem si dovolil vybrat album Serenity in fire a song Under the bleeding sun**/ Serenity in fire je pro mne vedle Shadows and dust jakousi modlou moderního death metalu, nové to éry Kataklysm. Mám ale rád i ten jejich starý hyperblastový styl, např. na mini Mystical gate of reincarnation. Vybral jsem si trochu netypickej song, kterej uzavírá zmíněný album. Vedle death metalovýho řemesla se tady objevuje i špetka blacku, se kterou sem a tam Kataklysm souloží. Hlavně na kytarách je to znát, v nájezdech do pasáží nejvíc. Neobvyklá to hydra.
ENSLAVED - Issa: Isa - Enslaved jsem si na dlouho přestal všímat, byli pro mě nedostupní, tak jsem se na ně vysral a zapomněl. Vlastnil jsem klenot Eld a nic víc. Až minulej jahre jsem si nechal nahrát album Isa a byl jsem šokovanej, co to je za tvorba. Velmi kvalitní prog epic black metal nejvyšší kvality. Od té doby jsem na ně zatížen a vlastním vše, co vydali. Urazili kus cesty a Isa je společně s novějším Ruun vrcholem. Co se týká songu Isa, tak to je šleha jak prase. Možná nejvíc blacková věc na fošně, rouhavá hitovka zašlých časů. Grutle používá půvabnej chrchel, kytary riffujou a ta atmoška... Mimojiné doporučuji vynikající videoklip k této hymně.

Adamovské monumenty

3. března 2007 v 20:35 | sorgh |  Výpravy
Adamovské monumenty
3. 3. 2007
Měl sem volnou sobotu a tak sem si pomyslel, proč nedobýt nějaký monument. Ne moc daleko, okolí Brna jest ideální. A tak sem nahlídl do map a zvolil si Adamov a okolní dominanty.
Po včerejších pěti pivech se mi vstávalo nečekaně dobře, byl sem čerstvej a plnej sil. Naházel sem do sebe rychle ňákou snídaňu v podobě musli a vyrazil na vlak.
Jel sem z hlavňáku osobáčkem v 9.02 a těšil se na klidnou cestu malebnou krajinou. Ale hned mě to zkazil jakejsi somrák, co si přisedl do mého osobního prostoru. Smrděl jak popelník a já musel tajit dech, abych nezačal chrchlat. Naštěstí se vzápětí zjevil průvodčí s revizorem a jak tyhle lidi jindy moc nemusím, tak teď sem je miloval. Jakmile zjistili, že milej pán má poloviční lístek bez dokladu o slevě, zhurta na něj spustili bandurskou a ač Popelník bručel a cosi žvatlal, jeho cesta skončila Židenicích. Na to, že mlel cosi o Rájcu, nevím, daleko se nedostal. No ale já potom mohl upadnout ve snění a konečně dýchat.
Po ňákých dvaceti minutách sem vystoupil v Adamově, této perle industriálu. Tohle město mě vždycky fascinovalo svou bizarností, tím nevkusnym zásahem do krásnýho údolí, kde se potkává Svitava s Křtinskym potokem. Ty paneláci na úbočích, ty haly se spletí trubek a kolejí, to je něco tak divnýho a nenormálního, až je to prostě hezky. Sám sobě v tomhle moc nerozumím. No ale k věci.
Počasí bylo tak jako v Brně mírné, zataženo, ale v klidu. Vydal sem se z nádru podél silnice až k místnímu pseudocentru, kde se silnica dělí na cestu do centra, do Josefovskýho údolí a malou odbočku, kam sem zamířil i já. Vede tudy totiž zelená značka směrem k Novému hradu. Hned na jejím počátku sem minul známou knajpu U Baťáka, kde už sme s Blekošem něco piv pokořili. Vždycky sme potom chytli bronchitidu, protože místní mlhovina je velmi koncentrovaná.
Zevnitř se už od dopoledních hodin linul hluk a křik, který jen potvrzoval, že to místní muži myslí s kulturou vážně a organizují se v různých spolcích. Avšak já pokračoval dále do lesa. Asi v tu dobu se otevřela obloha a začalo sněžit. Byl sem rád, protože sem si vyšel docela nalehko a pod fleecovou bundou sem měl jenom triko, čepka samo žádná. Tak sem v té chumelenici prošel kolem známé budovy Pearl Industrial a nastoupil na Svitavskou lesní cestu. To je taková asfaltka vedoucí podél Svitavy, která byla dneska krásně divoká a kalná. Po chvíli sem došel na rozcestí, kde je pomník ňákýho myslivca a spisovatela zároveň, ano, takovej českej všeuměl, a prýští tu i pěkná studánka. Na kamenech kolem pramene je pár vět lesního moudra - Zvíře ať je ti bratrem. Rostlina ať je ti sestrou. No nevím, sehnul sem se k opodál rostoucí bleduli a poudám - zdar ségra, puč mě kilo. A vona nic, ignorovala mě. Tak sem ju rozšlapal a odmítám další takovy úvahy. Cesta dál vedla od studánky doprava po Hradecké lesní cestě. Ušel sem po ní asi 200 m a konečně se značka vydala do svahu po levé straně mezi stromy. Srdnatě sem stoupal, cítě, že cíl už nemůže být daleko. Vločky mě padaly do očí, bunda pěkně pomalu cucala vodu a jen díky nelidské dřině mě nebyla kosa. Za pár minut sem vylezl na vrch, kde mi rozcestník naznačil, že po červené je to už jenom 300 m k hradu. Tuhle cestu už sem znal, jednou sme tady už s Blekošem táhli svoje mrzká těla. Než bys řekl švec tak sem byl u hradní brány. Tenhle hrad je hodně zachovalej a můžete se tu cítit jako ve středověku. Byl postaven ve 14. století a vlastnilo ho mnoho rodů. Největší rozkvět zažil za na přelomu 15. a 16. století, kdy jej zdědil rod pánů Černohorský z Boskovic. Ti jej jako chátrající obnovili a učinili z něj hotovou pevnost. Nad vstupní bránou jsou stále do kamene vytesány erby jak jejich, tak i manželek.
Protože je to soukromej majetek a nebyla sezóna, tak bylo samozřejmě zavřeno, ale i tak sem ve vstupním tunelu udělal pár fotek a i nějakej ten ilegální snímek nádvoří škvírou pod vraty.
Po zdokumentování nemovitosti sem se vydal pěšinou k sousední zřícenině, Starému hradu. Jak logické, že? Tohle je hotová ruina, kde už je vidět jen zbytek jedné zdi, teréní nerovnosti a pěknej hradní příkop. I tak má toto místo svůj půvab a já si ho pěkně prolezl a zdokumentoval.
Cestou zpátky do Adamova se ze sněžení stal spíš déšť, takže sem pěkně reptal a hrozil nebesům. Měl sem v plánu ještě Alexandrovu rozhlednu, ale to počasí mi moc neštymovalo. Když sem se však vrátil do Adamova, bylo mi líto nevyužít situace a volnýho času, a tak sem se přece jen vydal cestou vzhůru městem, hezky po zelené. V ulicích nebylo ani živáčka, jen můj krok se rozléhal opuštěnými ulicemi. Když sem pak nakonec někoho potkal, docela se mi ulevilo. Jsou tu živý lidé!
Cesta mě vedla stále vzhůru a já poznával toto město i z jeho útrob.
Paneláci na mě zblízka hrozivě civěly stovkama očí, cítil sem, že nejsu vítán. Četli snad na mym blogu Adamovskou fikci?? Rychle sem proběhl kolem a navršku konečně vstoupil do bezpečí lesa. Stezka se vinula dál do kopce a tak mě i přes provlhlou bundu začínalo být zase teplo. Z nebe vesele padal sníh s deštěm a snažil se mě poslední úsek k vítězství znepříjemnit. Potkal sem i ňáky turisti, kteří se na mě dívali z pod kapucí, kterou já sem neměl. Sakra. Ale netrvalo dlouho a z oparu se kousek přede mnou vyloupla Alexandrovka.
Tahle kamenná rozhledna má nějakých 10 m výšky, kdy ochoz pro výletníky je ve výšce 5m. Sklání se nad městem z kóty 496 m. n. m., a tak v údolí položenej Adamov je jak na dlani. Já měl sice zamlženy počasí, ale i tak sem se kochal.
Čas však neúprosně běžel a tak sem se musel vydal na cestu zpátky. Posupně přestávalo i pršet a závěrečná etapa na nádr byla docela příjemná. Ještě sem zdokumentoval tristní stav úžasné vily, která stojí kousek od křižovatky. Je to skoro malej zámeček, ale neudržovanej tam jen tak chátrá. Hrozná škoda a trestuhodnost.
Cesta na nádr proběhl v klidu a než přijel vlak, tak sem si na peróně od jednoho místního a ukecanýho duchála vyslech krom láteření i zprávy o výbuchu ve slovenských Novácích. To sou věci, co, dědku? Aspoň máš o čem kecat.
Tak sem se teda dneska měl. Bylo to poetické a poučné. Zjistil sem, že sám sobě su nejlepším přítelem a nikoho dalšího nepotřebuju. A vůbec...!
Sorgh

The Domination tour

2. března 2007 v 9:11 | sorgh |  Muzika
The domination tour
25. 2. 2007
I v zimních měsících se občas vyskytne akcička, která rozproudí zimou ztuhlou mízu a vyloudí záblesk v zamžených očích. Takovou bylo i turné, které přivedlo do brněnské Flédy skupiny světových jmen. Produkce sme se zůčastnili a tak Vám trošku přiblížím, jak se to tam semlelo.
Sraz sme měli před Flédou něco před šestou. Okolo už se pohybovali černy individua toužící po porci brutálního umění a na chodníku byly zaparkovany zahraniční autobusy. Protože dovnitř pouštěli až od šesti, sedli sme na jedno do vedlejšího non stopáču.
To do nás padlo jak do hrobu a šlo se na věc. Vevnitř už byla fronta,ale docela to odsejpalo a protože sme měli lístky z předprodeju, proběhli sme kolem ochranky jako smrad.
Ihned sme se postavili k baru a zjistili, že desítku maj za rozumnejch 24 Kč, i když jenom Gambáč. Tož sme dali jedno a jali se okukovat okolní stánky. Trika měli nechutně předraženy, dat 450 za TS se mě fakt nechtělo, tak sem si u Naga production koupil CD Word, ňákej finskej projekt. Kolega Pepa později na naše doporučení zakoupil CD Mayhem - Grand declaration…
Ale k hudbě. První nastoupili dodatečně dopsaní INAKTIVMESSIAH, o kterých sem v životě neslyšel. Vypadali tak ňák balkánsky, že by taky Řekové? Ale bylo nám to docela jedno, protože jejich tvorba byla nemastná neslaná, jakejsi mix heavy s blackem, no nevím. Radši sme si šli s Blekotem sednou do foyeur na pivko a kafe.
To druhá sebranka mě mile překvapila. Norští HARM hráli pěknej severskej mix death/blacku, kterej mi sedl přesně do noty. Zpěvák srdnatě ukazoval svoje vypracovany tělo a řval ostošest, kapelka šlapala jak hodinky a i ostatní čumilové se začali houpat do rytmu. Teď sem se konečně rozehřál.
Další akvizicí byli skvělí NEURAXIS made in Kanada. Ještě sem je neměl možnost slyšet, takže zvědavost byla na místě. Navíc dle Blekoša šlo o nadprůměr. A taky jo. Neuraxis nasadili a nastal mazec. Hlavně se hrálo z jejich
posledního alba Trilateral progression z roku 2005.
Vlna nadupanýho deathmetalu mě dokonale usadila a já jenom zíral. Zpěvák se prohýbal a řval jak tur, živě komunikoval s kotlem a ten mu to vracel. Z hudby byl cítit i nádech grindu, což celej set jen skvěle okořenilo. Osobně to považuju za jeden z vrcholů večera a inspiraci.
Potom nastoupili na plac populární MYSTICCIRCLE z Německa. Já tuhle skupinu moc nemusím, mám od nich jednu desku a nechytlo mě to. Takže sme jejich produkci sledovali od zadního baru, odkud ten výhled ale taky není špatnej. Nerad bych "mystikům" křivdil jen proto, že je každej cpe do škatule kinder metal, proto sem se je snažil poctivě vyslechnout, i když asi v půlce sme se radši vyrazili občerstvit jedním gyrosem ala Ahmed. Ke skupině cítím slabou předpojatost, to přiznávám, ale abych byl upřímnej, jejich set vůbec nebyl špatnej, i když ničím nevynikal. Mazali to hezky, připadlo mě to spíš do deathu a úplně v pohodě. Ale jejich desku si asi nekoupím.
Na řadě byli INCANTATION. Americká hrubě deathmetalová horda, kterou sme měli možnost vidět už jednou na vlastní oči, mám dojem, že to bylo na některým Brutalu ještě ve Hvozdu. Tam sme ovšem byli na kašu, takže to bylo znova jako poprvé. Teď se na nás vyvalila vlna hluku, podladěny kytary bručely funerálním tempem, co to je, nějakej doom, nebo co? Tak tohle ne, to nám moc nešmakuje. Nejen proto, že já už piju nealko, protože vstávám ráno do hokny, ale podle mě death musí znít jinak. Toto bylo strašně utahany a já doufal, že to brzo skončí.
Trvalo to dlouho, ale dočkal sem se.
Na plac došli další amíci, tentokrát MALEVOLENTCREATION. Na tyhle chlápky už sem měl docela alergii. Viděli sme je na Metalmánii a na Brutalu, prostě byli všude s tím svým nudnym deathem. Ale co se nestalo, teď sem koukal jak to péro, protože hráli úplně skvělou hudbu a nebýt utahanej, tak křepčím někde vpředu. Nevím, jestli to bylo nějakou personálníma změnou, kterou prošli, ale viděl sem je najednou úplně jinejma očima a změnil názor. Příjemny překvapení.
No ale teď je asi kolem půlnoci a nastupuje hlavní hvězda noci, řečtí ROTTINGCHRIST! Tihle melodici mají kolem sebe zvláštní auru, která se mi velmi páčí. A naživo je to úplně mazec. Doma sem měl jen dvě jejich starší alba, z novějších pouze Sanctus Diavolos, takže sem si den pře koncertem ještě rychle stáhl poslední novinku Theogonis, abych byl trochu v obraze. Jejich nástup byl stylovej, intro, šero, barevny světla. Jak začli hrát, hned do mě Blekoš dloubal, že to zná a to taky. Ano, on byl připravenej. Já se chytl jen u pár kousků, ale to vůbec nevadilo. Mlátili sme hlavama, hrozili a Sakis byl evidentně touto odezvou potěšen. Hrálo se jak ze starých alb jako Non serviam či A dead poem, tak i z novějších, nejvíc asi z Genesis a Sanctus diavolos. Zkrátka úplně skvělej koncert, což potvrzovalo i plny hlediště. Jen mi přišlo docela vtipny vyvolávání fanoušků po hitovce In domine Sathana. Samo, je to flák jak blázen, ale upřímně řečeno, cítíl sem z toho spíš chuť ukázat všem okolo, jak sou všichni strašně satanisti. Hlavně že je v názvu Satan. Možná se mýlím, ale je to můj blog a tak tady prostě budou moje pocity.
Co říct nakonec? Kromě dobrýho obsazení bych vyzdvihl zvukaře a pomocnej personál, protože nehrozilo žádny dlouhy nazvučování, nikde se nic nezdržovalo a jedna kapela valila za druhou. To nebývá zvykem.
Fléda je dobrej klub na tyhle podniky, jak prostorem, tak i takovýma příjemnostma jako třeba dvěma vchody do sálu, kde se nachází i jeden ze dvou barů.
Takže samá pozitiva a nezbývá než se těšit na další akci, kterou bude koncert Marduk, Enslaved, Keep Of Kalessin aj, 13. května.