Mezi kopci cesta klikatá...

Postbeskydum

17. února 2007 v 17:32 | sorgh |  Výpravy
A tož sme zpátky z Beskyd, kam sme vyjeli za sněhem. Měl sem to noblesní, pač se mnou jeli tři ženy - můj Tuleněk a dvě kamarádky. Leč orgie se nekonaly, neb děvčata tyto praktiky fundamentálně odmítala. No co už včil, příště budu muset přijímací dotazník krapet zpřísnit.
Ubytování bylo velmi fasa, rekr. středisko Kotouč můžu jenom doporučit. Leží na odbočce z Prostřední Bečvy na Pustevny, takže na sjezdovky je to jenom 4 km. Je to pár chatek a centrální chata, kde je hospoda, jídelna, sauna a jiné atrakce. Mě hlavně zajímala knajpa, proto slyště - desítka Radegast za 17 Kč, dvanáctka Plzeň za ... taky málo. Tož dobré. My sme ten pobyt měli se snídaňou a párkrát sme dali i večeřu, protože vařili velmi dobře, kór ten přírodní vepřovej řízek s volskym okem, bramborama a oblohou, velmi delikátní a chutné. V naší chatce byly dvě ložničky po dvou postelích v patře, dole byl obýváček, kuchyňka a koupelna se záchodem. Je to skromny, ale naprosto to stačí a je to romanticky. Aspoň mě se takovy chataření hrozně líbí. Jedinou výtku sme měli na teplou vodu, která netekla pořád, bojler asi zapínali centrálně jen v určitou dobu či co. Ale to je tak jediny mínus. Pět hvězdiček si zaslouží personál, kterej je ochotnej a strašně příjemnej. Vede to tam jistý pan Černoch, což je správnej valach, bodrej a moc hodnej, hnedka sme si ho oblíbili. Tyká hned od začátku, my sme byli prostě "děcka", ale to prostě neurazí. Pro úplnost - www.rskotouc.cz.
S lyžováním to bylo horší. Bylo furt teplo, nesněžilo a podle toho to taky vypadalo. Já sem na sjezdovky zašel jenom jednou, dvakrát sjel a pak už jenom běžkoval. Hlavní červená sjezdovka byla vydřená, hnědá od blata, všude kamení, no hnus. Tuleň s Gabčou byly tvrdší a věnovali se tomu víc.
Já utvořil tandem s Hankou a běžkovali sme, co to šlo. Projeli sme několikrát trasu z Pusteven na Radhošť, kde sem nebyl ještě ani v létě. Dál sme dali trasu na chatu Martiňák a zpátky, a poslední den klasickej běžkařskej okruh několikrát po sobě. Bylo to poetické mazat projetou stopou, kolem ticho a jen svist lyží jal se rozvibrovat ušní buben. Voňavej vzduch a fyzická námaha, to je balzám pro nás metropolity.
Předposlední den se počasí docela pokazilo. Na vrchu sice krásně sněžilo, ale dole chcalo jak blázen. Tož sme si udělali výlet autem na Hukvaldy. To je moc pěkná zrůcenina, rozlehlá, bohužel nebyla sezóna, takže zavřená. Ale prej se dá prohlídka domluvit i tak. Tož sme tam udělali zepár fotek, některy ještě možná zveřejním. Dál sme tam navštívili takovou soukromou zoo. Docela mazec. V rodinym domku chovali ptáky, pavouky, olysalýho tamarína, na zahradě pumu, hafo různejch bažantů apod. V patře měli taky skleník a tam zazimovany kaktusy a plno jinejch exotickejch rostlin. Nejlepší byl ale pták Loskuták, kterej úplně brutálně imitoval různy zvuky, třeba brnkání na strunu, mluvil jak strejda, no prostě mazec, kterej se musí slyšet.
Taky se musím zmínit o dost dobré hospodě v podhradí, U námořníka. Dost dobrej interiér s využitím kovářskýho fortelu, krb, tlumeny světla a chutná kuchyně. Výletníkům doporučují čtyři ze čtyř návštěvníci.
Tož tak. Včera sme se vrátili, ale vůbec se nám nechtělo. Z oázy klidu, z Valašska, ktery mi silně přirostlo k srdci už před pár lety, zpátky do Brna. Jedinej světlej bod byla večerní pizza. A to mi připomíná, že strapačky se zelím a slaninou sem neměl ani jednou! Probůh, jak tohle dopadne??
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama