Mezi kopci cesta klikatá...

Návštěva

7. února 2007 v 20:37 | sorgh |  Všehochuť
Po několika naslibovaných a záhy odřeknutých návštěvách dozrál čas slovo dodržet a vyrazit směr Opava, kde kolega Victimer s chotí zakoupili byt. Tím to vidím tak, že tento emigrant opustil malebné Brno s Krasem za humny a Vysočinou na dosah. Teď vidí na Jeseníky a pleš mu hladí vítr z Polska.
S mojí drahou polovičkou sme se nalodili v sobotu ráno na brněnskym hlavňáku na rychlík do Ostravy, odjezd 9.03. Na Monitory něco lezlo, takže nálada byla trošku pochmurnější, žádné laškování za jízdy. Já listoval Reflexem a kochal se krajinou za oknem. Za zmínku stojí dominantní Helfštýn, kterej se zvedal po pravé straně za Lipníkem nad Bečvou.
Ve Svinově už na nás čekal Victimer, což sem uvítal. Ale bylo to zajisté jen proto, aby se pochlubil, kde že to tenkrát v zimě pod vlivem ethanolu dvakrát vystoupil, ztracen a zmaten, a kde ho čapli benga. Do Opavy sme jeli vlakošalinou City elephant, kterejžto se mě líbil, hlavně ten tichej chod. Holt, něco na tom bude, že nebude trvat dlouho a Ostrava pokrokově předežene Brno. Sakra!
Do Opavy sme dojeli za slabou půlhodinku. Přivítal nás vítr, ten polskej, kterej byl vlezlej a příjemnej asi jako místní přízvuk. Vydali sme se pěšky, cestou ocenili občasnej architektonickej skvost a už tu byla řeka Opava a za ní sídlisko Kateřinky.
Blekošovic panelák byl ten zelenej. Výjezd do 8 štoku byl dílem okamžiku a už sme se ve dveřích objímali a slzy nám tekli dojetím. Konečně. Ne, samozřejmě tak to nebylo, my se nemáme až tolik rádi. Dali sme kafe a poté výbornou sekanou paní Aleny. S Blekošem sme během toho času probírali hudbu a stahovali něco metalu z netu. Měl toho opět kvanta, hlavně východní black z postkomunistickejch zemí, na kterej ujíždí jeho postpubertální kamarádi. Orthodox, kurva! Kolem se motal synátor Tomášek s Akim - pejskem a bylo tuze veselo. Plán byl, že na pivko až večer a nejdřív zajedem do Kravař mrknout na zámek a dům, kde naši přátelé bydleli předtím. Takže sme po obědě nasedli do jejich Renaulta pro pamětníky a vyjeli. Alena opět prokázala své kvality šoféra, proto bych ji využíval častěji, třeba na koncert Moonspell, co já vím. Ale dál. Zámek byl velmi pěknej, takovej decentní a okolo lesopark. Samozřejmě nebyla sezóna, takže sme viděli průjezd a pak sme zapadli do knajpy. Padli dvě 12ky od Radegasta a česnečka. Zábava plynula, zatím se setmělo a protože Blekošovic starší dcera měla program a už nemohla hlídat Tomase, zvedli sme kotvy a tradá zpátky. Ale nejdřív to chtělo večeřu. Tož nás manželé táhli kamsi do centra, kde měla byt středověká krčma. Byla, ale zavřená. Díky, pane... Naštěstí poblíž byla jakási picérka, tak sme zapadli do ní. Ihned pívo, Moni svařák a už bylo dobře. Ani jest sme nemuseli. Žensky se za chvílu zvedli s tím, že dom objednají pizzu a my přidem vzápětí. No ale co čert nechtěl. Kamínka v hospodě hřáli, žensky pryč, tož sme do sebe klopili jedno za druhým, až sme se namrdali. Takovejch devět až deset kousků s jednám zamává, o tom žádná. Vymotali sme se ven a Blekoš mě najednou začal táhnou do jakési Třináctky za svými kamarádi. Ovšem já už měl dost, artikulace neartikulovala a to byly argumenty proti. Tak sme jenom dali poslední na žízeň v takovym pofidérním baru u jejich paneláku. Tam teda byla sešlost. Vypasená barmanka s třema ovarama pod bradou, ňákej dědek se tam klátil po parketu s obstarožní třicátnicí, no ty vole... To nám stačilo a dobře tak. Doma už na nás čekala pizza.
Ráno bylo v pivním oparu, ale kupodivu bez kocoviny. Den sem začal talířem buchet, které mi dokonale vyplnily žaludek. Moníka neustále obtěžoval knedl v krku, takže spíše polehávala. A zatím co Alča vesele klohnila oběd, páni tvorstva se věnovali muzicírování. Ve věžičce se za dopoledne protočilo něco materiálu a další se stahoval vedle na komplu. Ano, umění je třeba podporovat a šířit. Tak sme krásně prolenošili půlku dne, zhltli kuře s rýžou a nastal čas loučení a odjezdu. Naštěstí se povedená rodinka rozhodla hodit nás na Svinov autem, takže veškeré pohodlí bylo zaručeno. Já sem ještě nezapoměl přibalit do ranečku dávku CDéček, ať mám co doma dělat.
A pak už sem se jen pozdravili, zamávali si a strejda s tetou z Brna se vydali vlakem domů. Ten byl samozřejmě natřískanej, takže přituleni k sobě sme se to pokoušeli prodřímat. A dobrá věc se zdařila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 rob rob | 31. října 2007 v 0:34 | Reagovat

:DDD tady je někdo literární talent :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama