Mezi kopci cesta klikatá...

Únor 2007

Borknagar - Borknagar

19. února 2007 v 13:12 | sorgh |  Muzika
Konečně se mi dostal do rukou debut jedné z mých nejoblíbenějších kapel, jejichž tvorbu považuju za stěžejní v rámci světového blackmetalu. Jde o norské Borknagar. Už sem si tohle album několikrát objednával v menších distrech, ale až nyní se dobrá věc zdařila a na www.epidemie.cz kotouček měli. Proto ho ihned vkládám do mechaniky a čekám...
Okamžitě se na mě vyvalí smršť. Pravda, album vyšlo roku 1996 u Malicious records a to Borknagar holdovali pěkně svižnýmu blackmetalu. Včelí roje, bicí jako kulomety a hysterickej vokál jsou proto hlavními atributy téhle fošny. Ale důraz je taky kladen na atmosféru, kterou v decentní míře navozují klávesy a chorály. Místy mě deska evokuje Enslaved z doby Bloodhemn, jindy stary Arcturus. Ale to hlavně díky Garmovi, kterej na prvních deskách u Borknagar zpíval. V několika písních dojde i ke zvolnění, jako např. v čistě instrumentální skladbě Ved Steingard.
Velmi cením i booklet alba, na obalu jakási chata na zamlžené stráni, v pozadí hvozd, který se utápí v ranní mlze... Uvnitř je shrnuta historie Borknagar do roku 2003, kde se dozvídám, že tohle album bylo znovuvydáno na CD a vynylu díky firmě Displeased records. Dobrý počin. V bookletu nejsou žádné texty, ale protože album je cely v norštině, tak to zas tak nevadí.
Když to shrnu, album je jedním ze základních kamenů stylu. Není to žádnej oldchool black typu Darkthrone nebo tak něco, místo zde mají melodie a atmosféra. Takže kdo má rád black okořeněnej i něčím jiným, ať po tom šáhne. Jinak pro fandy kapely nutnost. Já osobně tu desku beru jako perličku do své sbírky, je to kvalitní start skvělé kapely.
vocal: Garm ( Arcturus, Ulver)
drums: Grim ( Gorgoroth)
bass: Infernus ( Gorgoroth)
guitars: Oystein G. Brun
keyboards: Ivar Bjornson ( Enslaved)
skladby: 1. Vintervredets Sjelesagn 6. Dauden
2. Tanker mot Tind (Kvelding) 7. Grimskalle Trell
3. Svartskogs Gilde 8. Nord Naagauk
4. Ved Steingard 9. Fandens Allheim
5. Krigsstev 10. Tanker mot Tind (Gryning)

Postbeskydum

17. února 2007 v 17:32 | sorgh |  Výpravy
A tož sme zpátky z Beskyd, kam sme vyjeli za sněhem. Měl sem to noblesní, pač se mnou jeli tři ženy - můj Tuleněk a dvě kamarádky. Leč orgie se nekonaly, neb děvčata tyto praktiky fundamentálně odmítala. No co už včil, příště budu muset přijímací dotazník krapet zpřísnit.
Ubytování bylo velmi fasa, rekr. středisko Kotouč můžu jenom doporučit. Leží na odbočce z Prostřední Bečvy na Pustevny, takže na sjezdovky je to jenom 4 km. Je to pár chatek a centrální chata, kde je hospoda, jídelna, sauna a jiné atrakce. Mě hlavně zajímala knajpa, proto slyště - desítka Radegast za 17 Kč, dvanáctka Plzeň za ... taky málo. Tož dobré. My sme ten pobyt měli se snídaňou a párkrát sme dali i večeřu, protože vařili velmi dobře, kór ten přírodní vepřovej řízek s volskym okem, bramborama a oblohou, velmi delikátní a chutné. V naší chatce byly dvě ložničky po dvou postelích v patře, dole byl obýváček, kuchyňka a koupelna se záchodem. Je to skromny, ale naprosto to stačí a je to romanticky. Aspoň mě se takovy chataření hrozně líbí. Jedinou výtku sme měli na teplou vodu, která netekla pořád, bojler asi zapínali centrálně jen v určitou dobu či co. Ale to je tak jediny mínus. Pět hvězdiček si zaslouží personál, kterej je ochotnej a strašně příjemnej. Vede to tam jistý pan Černoch, což je správnej valach, bodrej a moc hodnej, hnedka sme si ho oblíbili. Tyká hned od začátku, my sme byli prostě "děcka", ale to prostě neurazí. Pro úplnost - www.rskotouc.cz.
S lyžováním to bylo horší. Bylo furt teplo, nesněžilo a podle toho to taky vypadalo. Já sem na sjezdovky zašel jenom jednou, dvakrát sjel a pak už jenom běžkoval. Hlavní červená sjezdovka byla vydřená, hnědá od blata, všude kamení, no hnus. Tuleň s Gabčou byly tvrdší a věnovali se tomu víc.
Já utvořil tandem s Hankou a běžkovali sme, co to šlo. Projeli sme několikrát trasu z Pusteven na Radhošť, kde sem nebyl ještě ani v létě. Dál sme dali trasu na chatu Martiňák a zpátky, a poslední den klasickej běžkařskej okruh několikrát po sobě. Bylo to poetické mazat projetou stopou, kolem ticho a jen svist lyží jal se rozvibrovat ušní buben. Voňavej vzduch a fyzická námaha, to je balzám pro nás metropolity.
Předposlední den se počasí docela pokazilo. Na vrchu sice krásně sněžilo, ale dole chcalo jak blázen. Tož sme si udělali výlet autem na Hukvaldy. To je moc pěkná zrůcenina, rozlehlá, bohužel nebyla sezóna, takže zavřená. Ale prej se dá prohlídka domluvit i tak. Tož sme tam udělali zepár fotek, některy ještě možná zveřejním. Dál sme tam navštívili takovou soukromou zoo. Docela mazec. V rodinym domku chovali ptáky, pavouky, olysalýho tamarína, na zahradě pumu, hafo různejch bažantů apod. V patře měli taky skleník a tam zazimovany kaktusy a plno jinejch exotickejch rostlin. Nejlepší byl ale pták Loskuták, kterej úplně brutálně imitoval různy zvuky, třeba brnkání na strunu, mluvil jak strejda, no prostě mazec, kterej se musí slyšet.
Taky se musím zmínit o dost dobré hospodě v podhradí, U námořníka. Dost dobrej interiér s využitím kovářskýho fortelu, krb, tlumeny světla a chutná kuchyně. Výletníkům doporučují čtyři ze čtyř návštěvníci.
Tož tak. Včera sme se vrátili, ale vůbec se nám nechtělo. Z oázy klidu, z Valašska, ktery mi silně přirostlo k srdci už před pár lety, zpátky do Brna. Jedinej světlej bod byla večerní pizza. A to mi připomíná, že strapačky se zelím a slaninou sem neměl ani jednou! Probůh, jak tohle dopadne??

Kafilery - tlení zvířat vezdejších

17. února 2007 v 11:34 | sorgh |  Muzika
A je to tu. Cháska Crypt Of Lapis zakládá boční projekt, kterej by se měl pohybovat v mantinelech technického deathmetalu. Po čistě blackmetalovém běsnění domovské kapely a industriálním chaosu projektu Fanciful se dostává na řadu chuť tvořit takové majstrštyky jako Necrophagist či Neglected Fields. O textech už lecos napovídá samotný název projektu, ale jak znám pana Victimera, najdeme v nich určitě i něco z temných stránek lidské psychiky a ničemného podivínství. Popřejme jim hodně zdaru.

Mayhem

11. února 2007 v 18:12 | sorgh |  Vizual

Monument dnes

11. února 2007 v 17:55 | sorgh |  Výpravy

Monument včera

11. února 2007 v 17:54 | sorgh |  Výpravy

Návštěva

7. února 2007 v 20:37 | sorgh |  Všehochuť
Po několika naslibovaných a záhy odřeknutých návštěvách dozrál čas slovo dodržet a vyrazit směr Opava, kde kolega Victimer s chotí zakoupili byt. Tím to vidím tak, že tento emigrant opustil malebné Brno s Krasem za humny a Vysočinou na dosah. Teď vidí na Jeseníky a pleš mu hladí vítr z Polska.
S mojí drahou polovičkou sme se nalodili v sobotu ráno na brněnskym hlavňáku na rychlík do Ostravy, odjezd 9.03. Na Monitory něco lezlo, takže nálada byla trošku pochmurnější, žádné laškování za jízdy. Já listoval Reflexem a kochal se krajinou za oknem. Za zmínku stojí dominantní Helfštýn, kterej se zvedal po pravé straně za Lipníkem nad Bečvou.
Ve Svinově už na nás čekal Victimer, což sem uvítal. Ale bylo to zajisté jen proto, aby se pochlubil, kde že to tenkrát v zimě pod vlivem ethanolu dvakrát vystoupil, ztracen a zmaten, a kde ho čapli benga. Do Opavy sme jeli vlakošalinou City elephant, kterejžto se mě líbil, hlavně ten tichej chod. Holt, něco na tom bude, že nebude trvat dlouho a Ostrava pokrokově předežene Brno. Sakra!
Do Opavy sme dojeli za slabou půlhodinku. Přivítal nás vítr, ten polskej, kterej byl vlezlej a příjemnej asi jako místní přízvuk. Vydali sme se pěšky, cestou ocenili občasnej architektonickej skvost a už tu byla řeka Opava a za ní sídlisko Kateřinky.
Blekošovic panelák byl ten zelenej. Výjezd do 8 štoku byl dílem okamžiku a už sme se ve dveřích objímali a slzy nám tekli dojetím. Konečně. Ne, samozřejmě tak to nebylo, my se nemáme až tolik rádi. Dali sme kafe a poté výbornou sekanou paní Aleny. S Blekošem sme během toho času probírali hudbu a stahovali něco metalu z netu. Měl toho opět kvanta, hlavně východní black z postkomunistickejch zemí, na kterej ujíždí jeho postpubertální kamarádi. Orthodox, kurva! Kolem se motal synátor Tomášek s Akim - pejskem a bylo tuze veselo. Plán byl, že na pivko až večer a nejdřív zajedem do Kravař mrknout na zámek a dům, kde naši přátelé bydleli předtím. Takže sme po obědě nasedli do jejich Renaulta pro pamětníky a vyjeli. Alena opět prokázala své kvality šoféra, proto bych ji využíval častěji, třeba na koncert Moonspell, co já vím. Ale dál. Zámek byl velmi pěknej, takovej decentní a okolo lesopark. Samozřejmě nebyla sezóna, takže sme viděli průjezd a pak sme zapadli do knajpy. Padli dvě 12ky od Radegasta a česnečka. Zábava plynula, zatím se setmělo a protože Blekošovic starší dcera měla program a už nemohla hlídat Tomase, zvedli sme kotvy a tradá zpátky. Ale nejdřív to chtělo večeřu. Tož nás manželé táhli kamsi do centra, kde měla byt středověká krčma. Byla, ale zavřená. Díky, pane... Naštěstí poblíž byla jakási picérka, tak sme zapadli do ní. Ihned pívo, Moni svařák a už bylo dobře. Ani jest sme nemuseli. Žensky se za chvílu zvedli s tím, že dom objednají pizzu a my přidem vzápětí. No ale co čert nechtěl. Kamínka v hospodě hřáli, žensky pryč, tož sme do sebe klopili jedno za druhým, až sme se namrdali. Takovejch devět až deset kousků s jednám zamává, o tom žádná. Vymotali sme se ven a Blekoš mě najednou začal táhnou do jakési Třináctky za svými kamarádi. Ovšem já už měl dost, artikulace neartikulovala a to byly argumenty proti. Tak sme jenom dali poslední na žízeň v takovym pofidérním baru u jejich paneláku. Tam teda byla sešlost. Vypasená barmanka s třema ovarama pod bradou, ňákej dědek se tam klátil po parketu s obstarožní třicátnicí, no ty vole... To nám stačilo a dobře tak. Doma už na nás čekala pizza.
Ráno bylo v pivním oparu, ale kupodivu bez kocoviny. Den sem začal talířem buchet, které mi dokonale vyplnily žaludek. Moníka neustále obtěžoval knedl v krku, takže spíše polehávala. A zatím co Alča vesele klohnila oběd, páni tvorstva se věnovali muzicírování. Ve věžičce se za dopoledne protočilo něco materiálu a další se stahoval vedle na komplu. Ano, umění je třeba podporovat a šířit. Tak sme krásně prolenošili půlku dne, zhltli kuře s rýžou a nastal čas loučení a odjezdu. Naštěstí se povedená rodinka rozhodla hodit nás na Svinov autem, takže veškeré pohodlí bylo zaručeno. Já sem ještě nezapoměl přibalit do ranečku dávku CDéček, ať mám co doma dělat.
A pak už sem se jen pozdravili, zamávali si a strejda s tetou z Brna se vydali vlakem domů. Ten byl samozřejmě natřískanej, takže přituleni k sobě sme se to pokoušeli prodřímat. A dobrá věc se zdařila.