Mezi kopci cesta klikatá...

Příběh Lapisianův

20. ledna 2007 v 17:44 | Herst |  Epik
Příběh lesního muže, uctívače temných model a znalce přírodní medicíny, starého Lapisiana.
V dobách, kdy svět byl ještě neprobádaný, kdy černé hvozdy pokrývaly většinu námi osídlené země, žil jeden poustevník. Z historických pramenů nelze vyčíst, kdy se Lapisian narodil, ale není známa ani doba jeho úmrtí. Ovšem vyskytují se hlasy, které jeho smrt popírají. Podle nich bájný muž stále žije a to v temných hvozdech Moravského Krasu. Naším úkolem ovšem není potvrdi t či popřít jeho nynější existenci, ale vrátit se o několik století zpět a pomaličku shrnout jeho život do doby, kdy se zprávy o něm vytrácejí. Takže toto je příběh muže, jehož život je předmětem dohadů mnoha vědců.
Psal se asi rok 1086, kdy světlo světa spatřil malý Lapisian. Narodil se v malé osadě, jejíž název se nezachoval. Jisté je, že stála na břehu řeky Nemunas, na území dnešní Litvy. Jeho otec byl chudý rybář, jmenoval se Zarich, a spolu se svou ženou Sivou se živily rybolovem. Když se jim narodil Lapisian, velice se radovali, protože bohové je nechali dlouho čekat na prvního potomka. Co obětí nakladli ke kamenné modle stojící pod mohutným dubem kousek za vsí. Žádali i místního šamana Gubuu za přímluvu u božstev. Po šesti letech se tedy dočkali.
Malý Lapisian byl silný a rostl jako z vody a svým rodičům dělal jen radost. Starý Zarich jej zaučoval rybářství a vida jeho lásku k vodě, zdálo se o jeho budoucnosti rozhodnuto.
Jednoho dne však, asi kolem roku 1098, se chlapec ztratil. Marně po něm pátrala celá osada, Lapisian se večer nevrátil a ani následující den ne. Uběhly asi dva měsíce, kdy tu vešel do vsi vetchý stařec a zamířil si to přímo k chýši rybáře Zaricha. Celá vesnice se sešla u menhiru uprostřed vsi a zvědavě vyčkávala. Tu se z chýše ozval výkřik a po něm mumlavý hlas drmolící záhadnou řečí. Když se ti nejstatečnější odhodlali nakouknou dovnitř, překvapením oněměli. Siva, Lapisianova matka, ležela s proraženou lebkou v ohništi a plameny již olizovali její tvář. Zarich nejspíš zemřel čirou hrůzou a jeho mrtvé oči vítali příchozí. Na lavici u stěny seděl shrbený kmet a drmolil motlitbu v jazyce neznámém. Když vzhlédl, zděšení vesničané poznali v jeho mladých karmínových očích ztraceného Lapisiana.
Tady veškeré prameny o jeho dětství končí. Nikdy se též nezjistilo, co se vlastně v chýši odehrálo, jaké drama to osud připravil svým obětem. Lapisian s osady záhy odešel a nikdo ho tam již neviděl.
Zato se dochovalo několik zpráv o jeho pozdějším působení. Jisté je toto: Lapisian žil v lesích. Vždy se zabydlel v nějaké jeskyni nebo shluku balvanů. Liboval si v hlubokých hvozdech daleko od lidí. Zdá se, že v době jeho zmizení se stal obětí nějakého lesního démona a ten ho nutil obětovat svůj život lesu a samotě. Až kolem roku 1137 se lidem podařilo vypátrat jeho doupě. V tu chvíli Lapisian zmizel a usídlil se na jiném neznámém místě. Zvláštní je také jeho jméno, protože latinsky Lapis značí kámen. Jako by již od narození byl předurčen k životu ve skalách. Vyskytly se i dohady, že Lapisian z kamenů čerpal energii pro svou temnou magii. Další významný objev nastal až v roce 1865 !!! V jeho doupěti se našly svazečky lesních bylin a plodů, kosti ( ne vždy jen zvířecí…) a několik svitků s tajemnými texty. Všechny nalezené záznamy byli odvezeny do vědeckého institutu v Londýně avšak sklad v noci 14.10. 1868 vyhořel a s ním i všechny materiály. Zachoval se jen jeden, který v tu osudnou noc studoval sir Loyd Wensley. Zde je úryvek zachovaného textu:
Egy.G……KWl…
VS-bbsÏyGN…&
…..CDAWY..CÀ
..$..GF……¡S….
<……"Kh..S…
…..fHjSU..VC
aí……LUlmm..
Zda se jedná o temné zaklínadlo či jen o neškodný recept, se rozluštit nepodařilo. Navíc se tajemný svitek při stěhování institutu roku 1880 ztratil.
Neméně naléhavou otázkou byl i Lapisianův věk. Jak je možné, že tento muž přežil několik staletí? Je v tom snad černá magie? Nebo nalezl recept na elixír mládí? Zatím to vypadá, že i tato otázka zůstane nezodpovězena.
Jisté však v tuto chvíli je, že Lapisian opravdu žil. Svědčí o tom svědectví sesbíraná za celou dobu pátrání po tomto tajemném muži.
A na závěr poslední záhada: nikdo nikdy nenašel jeho mrtvolu. Navíc se v nedávné době našla osídlená jeskyně v Moravském Krasu. Co když nikdy nezemřel…, co když tu někde stále prochází těmi nejhlubšími hvozdy…?
Sir Herst €
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama