Mezi kopci cesta klikatá...

Holštejn

20. ledna 2007 v 16:39 | sorgh |  Výpravy
Holštejn
19.6 - 21.6. 2005?
Konečně nastal čas a my se vydali dobýt tuto tajemnou ruinu, o které jsme zatím jenom planě mluvili a skutek utek.
Čekal sem na Blekoša na vlakáču, protože jel z Kravař a ze Zvoncu valil rovnou na vlak. Došlo k menšímu zdržení a tak sme opustili Brno až 16.25. A nebýt malého nedorozumění mezi bratrem v temnotě a jeho chotí, byla by nálada již z počátku velice příznivá. A to i přesto, že obloha slibovala hojně vody. Cesta do Blanska utekla cobydup. Zatím sme prohlídli mapu a domluvili trasu. V Blansku sme zjistili, že do Holštejna žádnej přímák nejede - hajzl jeden - takže varianta B zněla do Sloupu a odtam pěšky na zrůceninu. A hle, byl i čas na jedno pěnivé! Tož sme zapadli do blízké picérky a Budvar si poručili nalévat. Během rozjímání přišel očekávaný déšť, který přešel až do bouřky. Než sme doběhli na bus, byl Blekoš pěkně prochcanej, já ne, měl sem pláštěnku jako správný táborník, hihi.
Bus se vlekl přes hafo prdelí a trvalo pěknou chvíli, než sme dojeli do Sloupu. Tam nám nezbylo než zapadnout do nejbližší knajpy, protože lilo jak hovado. Ale nevadí, krčma to byla příjemná, hostinská též a pivo bylo jako křen - he, ať žije klišé... Poseděli sme tak na 3 - 4 kousky a protože přestalo chcat, konečně vyrazili pěsky k cíli.
Hned na začátek nás zahřálo příjemné stoupání, které sem častoval výrazy jako "ty kurvo" apod. Sloup plynule přešel v Šošůvku a z ní sme odbočili na polňačku, která nás dovedla do Holštejna. Ano, Toto místo, které pro mě vždy mělo kouzlo mysticismu a tajemství, konečně zřel i Blekoš a myslím, že i jemu imponovalo. Hned sme vyrazili k Hladomorně s plánem noclehu, protože noční déšť by nebyl nic divnýho. Ale smůla veliká, protože doupě okupovala skupinka přiblblých bubínkářů a tak sme museli najít něco jinýho. Na hradě to nešlo, a tak plán zněl hospoda a pak se uvidí. Jak moudré, he he.
S nalezením krčmy sme měli trošku problém, ale nakonec na nás mrkla svými otevřenými dveřmi a my konečně uchopili krýgly. Zrovna sme hráli s Holanďanama, takže nebylo vilných pohledů místních chasníků a po obložených topinkách bylo skvěle. Po zmožení několika kusů, kdy sme ještě stihli náš vyrovnávací (tuším) gól, sem zakoupil klín Nivy a vyrazili sme se uvelebit. V jeskyni byli stále bubnové, takže tady to bylo pasé, ale pak mě napadlo, že u Staré Rasovny by se možno našel nějakej převis, pod kterej bysme se nasádlili. Ještě že mě napadlo vzít baterku, protože cesta v noci lesem, kdy je hovno vidět, není moc fasa. Ale došli sme a hle, super převis, pod kterým bylo plno suchýho listí. Tak sme si ho pěkně nahrnuli a nachystali betle. Pak sme ještě něco zežrali, dokonce malej ohníček byl, a šli sme na kutě. Musím říct, že tak skvěle sem se venku dlouho nevyspal. Pršelo, déšť šuměl a pod skálou bylo měkko a sucho. Fasa. I Blekoš si ráno pochvaloval...
Vzbudili sme se docela pozdě, asi kolem půl deváté. Po nutném rozkoukání a sbalení sme vyrazili směr Ostrov. Bylo velice pěkné počasí, i když mokro a blato. Cestou sme samozřejmě zabloudili, ale nakonec sme dědinku našli. Sotva sme zalezli do knajpy na jedno ranní, začlo chcat. Z počátku to ani tak nevadilo, využili sme i místní roztomilý hajzl, ale třetí pivo už bylo nadplán a už ani nevím, jestli bylo i čtvrty. Každopádně hned jak se vyjasnilo, vypadli sme ven a šup dál. Plán byl přes Krasovou do Jedas a pak do Křtin. V Ostrově sme zkoukli větřák a pomalu sestoupili k Balcarce. To už zas chcalo a tak sme museli dat pauzu. Tož ňáká ta snídaně, limo a já kafe. Pak to chcaní zas přešlo a tak sme šli dál. Prošli sme Krasovou, zdejší krčma byla zavřená, a tak sme pokračovali dál na Jedovnice. Bohužel sme si vybrali zkratku po polňačce, boha, taký nápad somárský!, takže než sme došli do vesnice tak sme kleli jak Faltus a byli pěkně promočení. A otírání zabahněných nohavic trávou taky moc nepomohlo. Každopádně už sem se těšil, až Blekoša zavedu na Olšovec a dáme pivo. To se později ukázalo jako fatální chyba a nad naše bratrstvo se snesl volaaký mrak, nejspíš ze Slovenska, hehe.
Ano, hospůdka byla útulná, pivo přítulné a my pomalu roztávali. Zase začlo chcat, a tak sme se proti plánu docela zdrželi. Dle mého odhadu padlo tak osm rezavců. Co se dělo pak je naprostá blamáž a já mám nad tím velice hustou mlhu. Odchod si nepamatuju, ale najednou sme se ocitli u Hastrmana a zas pívo. Vím, že v bedně byl fotbal a superstar. Taky sme chvíli seděli s místní omladinou. Pak mám dlóóůůhýý okno a probral sem se až po ťafce, kterou mi Blekoš zasadil do brady. Co to? Naprostý výpadek, prý sem kolegu napadnul - no, kdoví jak to bylo, co feket, haha - až se musel bránit. Tudíž roztržka skoro na život a na smrt, k tomu mé pověstné opilecké fňukání..., no potěš. Nakonec nouze rozhodla a svorně sme se vydali deštěm po silnici do Křtin. Někdy v tuto dobu došlo k naprostému faux pas s telefonováním Miláškovi a to byl vrchol.
No každopádně sme do Křtin došli a chrápali na zadní rampě jednoho obchodu. Ráno bylo krušné a nevrlé, kocovina vítězila. Museli sme se vydat do Brna docela brzo, protože mě čekala rehabilitace a kontrola, uf.
Když to teď zpětně hodnotím, lokalita a krajina byla super. Počasí na piču a co se týče chlastu, bylo toho privela. Chápu se opít, cesta je potom veselejší, samý šprým, a pivo k C.O.L patří. Ale takovou dobytkárnu bych už nechtěl zažít.
Hlavně úroveň, pánové.....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Victimer Victimer | E-mail | 21. ledna 2007 v 9:59 | Reagovat

hodils mě do meze čuráku, ať už držím hubu. Tak jsem vstal a po vzoru akčních hrdinů, zasáhl. Ale fňukáš hezky...-

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama