Mezi kopci cesta klikatá...

Leden 2007

Aborym - With no human intervention

29. ledna 2007 v 20:57 | s |  Muzika
"A do pytle", řekl sem si poté, co sem si pustil tuhle moji novou fošnu. Už od prvních tónů byla cítit apokalypsa a já tušil, že to na mě nechá následky.
Aborym sou jižní ovoce, z Itálie. Jejich tvorbu sem do teď neměl možnost slyšet, takže recenzuju naprosto objektivně a nezatížen předsudci. První, co mě koplo do hlavy, byl zpěvák. Nejde totiž o nikoho jinýho než Attilu Czihára, frontmana maďarských Tormentor, kterej nazpíval kultovní album De mysteriis dom sathanas norských Mayhem. Jeho zpěv je směsí skřehotů a hlubokých deklamací, ze kterých mě de mráz po zádech.Takže hned bod k dobru.
Hudba samotná je rychlej black silně zahuštěnej elektronikou a industriálem. Všude se ozývají zvuky z továren, cvakot strojů, počítačovýho pípání a plno samplů. Jinde se v kytarové smršti ozve naivní klavírek. Snad kromě čtyřky - když nepočítám intro - která je úplny techno. Taky sem v sedmičce zaslech jakoby spinet, ty vole!
Celková atmosféra je pořádně odlidštěná a nekompromisně depresivní, je to místy jak soundtrack k Terminátorovi, kde lidstvo zhyne a svět ovládnou strojové.
Doporučuju lidem, kteří maj rádi moderní metal, kde se to všechno míchá a kde je silně cítit moderna. Žádnej old school.

A tak

25. ledna 2007 v 12:35 | sorgh |  Všehochuť
A tak dneska mám po šichtě, tož se jedu trochu vyluftovat z Brna. Vidím to tak, že trošku zapařím s kamošem ve Vyškově, zajdem na pivovar, a poté se uchýlím na našu chalupu. Dědinu schválně neuvádím, protože už mám dost všech reportéři a fanynky. Musíte si uvědomit, že Crypt Of Lapis je totální UG, proto váš zájem o nás je nám nepříjemnej a to je důvod našeho inkognita. Za nás mluví tvorba, chápete?
Takže jedu na venkov, užít si trošku zimy. Chaloupka bude vymrzlá, to znamená topení v kamnech celou noc. Ale mám to rád, je to romanticky. Naštípat dřevo, ulomit kus pepka a škrtnout sirkou. Od huby jdou obláčky páry, po zahradě běhaj kočky a ve trámu hryže červotoč. Kdo nepoznal, neporozumí. Lituju.
V blízké budoucnosti by se v sekci muzika měl objevit ušní průplach současných hitů. Chtěl bych to spáchat s ňákou osobností, oslovím buďto Big Bossa anebo Victimera, ještě nevím. Předhodím mu kolem pěti songů a počkám si na názory.

Libůstka Ulver

22. ledna 2007 v 12:29 | sorgh |  Muzika
Znáte Ulver?
Tahle norská cukrovinka asi není tolik známá jako jiní muzikanti z říše fjordů, ale mezi hudebními fajnšmekři se určitě ví, o co se jedná. Já osobně je miluju a to od doby, kdy mě trhali osmičky, asi před šesti lety. Trošku zvláštní asociace, však? Tehdy sem měl od Victimera pučenou kazetu s albem Themes from William Blakeś: The marriage of heaven and hell. Ta hudba byla divná a vůbec nic mě neříkala. Ale jednou ráno sem se vrátil od zubaře chudší o dvě osmy. Byl sem ještě pod vlivem injekce proti bolesti a nevyspanej po noční (ahoj Dovatrone), tak sem si lehl a pustil si tyhle Ulver. A najednou sem to pochopil. Možná bylo potřeba být trochu mimo. Ta koláž zvuků, disharmonických melodií a ruchů, kde se se zpěvem popasoval mistr Garm, to je prostě něco! Od té doby u téhle kazety rád usínám.
Nu a včera sem si stáhl jejich poslední album Blood inside z roku 2005. Nevěděl sem, co můžu čekat. Ono totiž každy jejich album je úplně jiny. Když hrábnu do minulosti, tak Kveldsfanger je folkárna, Nattens Madrigal zase black. Poslední dobou se prej zas zabývali soundtrackama k filmům.
Neřeknu Vám, jak to album vlastně zní. Nejsu žádnej hudební teoretik a informací o albu moc nemám. Ale nejvíc to má asi do ambientu, kde dominantní roli hraje klavír. K tomu se zdatně přidávaj kytary a basa, ozve se zde i ňáká ta trumpeta, smyčce či zvonící telefon:-) Do toho různy elektronicky zvuky. Prostě koláž, to je to nejlepší slovo.
Není to nic pro ortodoxní metaláky, ale pro otevřeny hlavy, ktery mají chuť na něco zajímavýho a nádhernýho. Není snadny do toho proniknout. Já sám to teď poslouchám podruhý a teprve odhaluju skryty krásy tohoto dílka. Ale vřele doporučuju!

Rooti na Melodce

21. ledna 2007 v 16:31 | sorgh |  Muzika
Root, Asgard, Overhype
Melodka, 20. 11. 2006
Bylo pošmourno, ospalo a nám se v Melodce sešla pěkně vykutálená sestavička, která navozovala libé pocity rozprouděné mízi v těle. První dvě jména sama o sobě slibovala veselé prožití podzimního večera, třetí v pořadí jsou veřejní benjamíni, pro nás velká neznámá.
Kolega Victimer se ten den náhodou nacházel v Brně, ale neměl valné chuti, prý musí pít s bývalým spolužákem. No co, řekl sem si, ať konzumuje a zlanařil kamoša z jinýho kolena, Šenkyho a jeho bráchu Pepana.
A ejhle, za chvíli se ozval i Victimer, že by teda jako šel. Podmínkou bylo, že mu musím všechno zaplatit. Já, starej dobrák, na to kejv.
Na Melodku sme dorazili kolem šestý. Lupen byl za kilo, takže pohoda. Sedli sme k báru na pivko a volně diskutovali. Nikdo nebyl přerušován. V klubu bylo hezky poloprázdno, viděl sem pár účinkujících, pivko chutnalo a mě bylo dobře.
Kolem půl sedmý nastoupili Overhype. Sou to mladí kluci, pěkně jim to šlapalo, ale víceméně sme to poslouchali od baru. To hlavní teprve mělo přijít, takže se prvně napojit.
Pár piv padlo, než se ozval zvuk Asgardů a my se s kelímkama vydali k pódiu. Klasickej UG blackmetal brněnskýho rázu, nic novýho, ale neurazili. Oni vůbec ňák moc netvoří, ale na živo se občas ukážou a za to jim dík. Byli hlavně zážitkem pro Šenkyho s Pepou, protože Ti sou spíš na melodie typu Nightwish, takže je tohle infernu vskutku překvapilo. Až sem měl strach, že jim do oka padne půllitr! No to ale ještě nebylo nic.
Pravá párty přišla s Root. To sou naši velcí oblíbenci, miluju Big Bossovu popraskanou lebeňu a jeho hlášky. V publiku sme si všimli i jeho vrstevnice, statné šedesátnice - snad jeho sestra či dávná milá? Nebo, proboha, současná? To sme v tu chvílu hodili za hlavu, protože přišla hudba. Osvědčeny fláky ze všech alb, už bysme je mohli zpívat s ním, nemít sklerózu. Naprosto mě dostal hláškou po jedné písničce - děkuji, ste laskaví.. ??? CO TO KURVA JE? Von je snad hodnej? Od individua ve starym županu a černejch elasťákách s vylisovanym pytlem bych tyhle slova nečekal. No ale neva, zas překvapil. Tak jako např. na jednom Brutalu, kdy všechny pozdravil slovy klasika - Zdar, vy děvky!
To ale odbočuju. Takže zahráli bezvadně, my se docela prdli a po produkci ještě v sále pokračovali v diskuzích. No a protože se nám nechtělo spat, tak sme se zajeli mrknout do Livinu, ale to už bylo ve znamení úpadku, únava nám lezla na hrb a tak sme to po chvíli zabalili.
Zkrátka, naprosto pohodová akce. Jen houšť, říkám já.
Sorgh

Feudale

21. ledna 2007 v 15:24 | sorgh |  Epik
Feudale
Stále sám a plný obav, že někomu se podaří...
Tolik soků, možných zrádců,
co živí jeho paranoiu,
že dýkou ze tmy udeří.
Pomsta za věk hladu, díky za mor v chalupách,
vybrali si beránka, za vše může feudál.
Freska z cesty na Betlém, do lůna vší víry,
pod ní svíce čadící.
Před krbem, kde tančí blesky ohně,
sedí sám a přemítá...
Co posetínal hlav,
když víru pravou šířil.
Se psy se nebavil,
zabíjel.
Válčil za Něj, ten ho nechal,
kde sílu k smrti sebrat má?
Oheň hasne a stín se šíří po síni.
Pohár vína, pln moku s žárem podzimu, upadá.
Do komnat tak daleko a křeslo zde tak kolíbá...
Spánek snímá břímě starostí,
není třeba rozhodnout.
Žádné ráno nebude, ví to i ten gobelín,
co vlní se ač vzduch stojí silou chvíle.
Víno přece nepálí, nemá na dně prach,
co saje padlý mušelín...

Virtuóz

21. ledna 2007 v 12:02 | sorgh |  Všehochuť
Je to samotář. Nejraději sedí v rohu svého pokoje, závěsy zatažené. Před sebou otevřenej lahváč, v koutku cigáro a za zvrásnělým čelem se mu honí inspirace. Tvoří. Temná poezie, inspirovaná podzimem v jeho duši, postavy podivných starců a úchyláci v baloňáku, to je jeho doména.
Nevím, jestli je duševně zdráv. Jeho tvorba mě však chytla. Snad svými slovy zasáhl nejzasutější pudy a zvrácené touhy, které dřímou v každém z nás. Je to psaní pro minoritní společnost, ne každý ji pochopí. Ale jakmile propadnete, jste ztraceni a i při obyčejné procházce lesem budete naslouchat, zda se z dáli neozve jekot vyděšené dívky, kterou sadista táhne na břeh potůčku, budete se rozhlížet po větvích stromů, zda se na některé nehoupá mikrotenový sáček s krvavým obsahem...
Brr, to ale zebe!

Lapikus epic

20. ledna 2007 v 20:09 | sorgh |  Epik
LAPIKUS EPIC
Nad stráně se snesl soumrak
a v náhlém tichu utopil se každý tvor.
Jen meluzína kdesi v hustém cimbuří
zpívá lesům smutný chór.
Poslední z rodu hrdého a mocného,
když opustil svou pyšný hrad
zpečetil tak stinné kroky osudu
a v tichých lesích počal vládu hlad.
Jen pláč opuštěných šumí borovím, věrní poznali daň ušlechtilosti.
Čekání na následníka nemá konce, a z hradu kanou slzy opuštěnosti.
Krypta s ohlazeným oltářem,
Kde stále žijí davy vzpomínek.
Poslední bašta kultu pohanského
Jen lucerna, v níž mihotá se plamínek.

Starý muž

20. ledna 2007 v 20:07 | sorgh |  Epik
Starý muž
Cítím už jen tíhu tužeb zborcených,
jak dech mi zvolna ubývá, jsem sám.
Jsem tím prvním z dříve rozených,
jemuž z duše zbyl jen suchý šrám.
Jak rodná sestra samota mi kyne,
směšné gesto ku mým slepým očím.
Smysl po smyslu mi zvolna hyne,
raději se, světe, dnes už s Tebou loučím.
Prašnou cestou vydám se já ke kryptě
kde usadím se na kameném oltáři.
s koncem dechu sevřu tlící ratiště
a klid mrtvých vyvstane mi na tváři.

Brutálek 06

20. ledna 2007 v 18:07 | sorgh |  Muzika
Ψ Brutal Assault Ψ
10. - 12. 8. 2006
Svojšice
Tak jako loni, tak jako přístí rok, tak i letos došlo na má slova a dostavil se letní maelström lahůdek blackových, deathových a samozřejmě grindových. Brutal Assault vešel majestátně do druhé desetiletky a rozhodl se nešetřit fanoušci, pouze likvidovat a sekec mazec.
Obsazení bylo opět grandeozní a macabre, zajímá mě, kam to chce Shindy až táhnout. Nicméně nám nezbylo než zakoupit lupeny a opět se jet krapet zdevastovat.
Vyrazili sme z Brna ve čtvrtek ráno, já tradičně po šichtě a plni elánu odejeli vlakem do Pardubic. Tam už se to houfovalo, my však dali přednost samotě a ve společnosti Mušketýra a cigára strávili půl hoďku na zahrádce. Než dojel bus do Stojic, bavila metloše asi místní osoba ženského pohlaví, recitujíc zmatené verše ze své sklerotické hlavy. Jojo, veselo. Bus pak byl jak konzerva, díky ďasu sme přežili a přistáli ve Stojicích. Dál pěcha do Svojšic a svižným krokem. Zde je třeba zmínit, co měl Blekoš na sobě, hraje to roli. Triko Opeth, motiv z posledního alba.
Ve Svojšicích sme postavili v kempu mikrotescostan a tak zapustili kořeny. Pak už cesta do areálu. Nutná prohlídka, pásek na ruku, CD a černej pytel na bordel. Hned sme vyměnili žetony a hurá na škopek. Opeth Gambáč a za 24,-. Předsevzetí vyhýbat se Poláci a Slováci vzalo za svy vzápětí, co si vedle sedli pšoni a chtěli oheň. Nu što. Dali sme cca tři kusy a vyrazili na stánky. Hned sem ulovil CD Aeternus za kilo, hehe.
Tak sme tam bloumali do začátku a zároveň vyhlíželi Trutnovací, jestli se ukážou. Nestalo se ani později, myslím, že Falkenbachná toho měla plny zuby, když se nemohla vysrat.
Samotnej fest začali v 15 hod. Jig -Ai, českej grind. Průměrnej set, ale ta krása zas slyšet mazec naživo. Pak postupně zaúčinkovali RitesOf Undeath (black), Crashpoint a Mortifilia. Na tu sem byl docela zvědavej, vydali debut a měli dobry recenze. Jejich švédskej death mě však moc nevzal. Další byli The Ocean. Ty ocenil spíš Blekoš, já moc nee. Potom však nasoupili Cenotaph, snad Turci, a to už bylo jiny kafe. Našláplej grind, core, to bylo dost gut. Jojo, turbani se nezdaj. Hodně zvědavej sem byl na další grupu, švédy Birdflesh. Grajndík hranej v maskách a máňovskej fertuchách. Dobrej kotel, smích, snad vrchol dne! Je libo hýbající se maska smrtky?
Počkat, moment s tím vrcholem. Další Gojira, frantíci a jejich překvapivej metal skrývající mnoho zajímavýho, snad nejvíc death, tohle být asi the best. Chci to, rychle!
Během odpoledne se z Blekoša pomalu stávala nenávistná konzerva mastnejch fazolí. Chtivej originality doma oblík to nešťastny triko Opeth, jenže to tam chvílama vypadalo jak na speciálním koncertě unylých Švéďáků, kolem samy stejny trika. No mrdat.
Pak došli Orphaned Land z Izraele. Dobrej doom, bylo to emotivní, ale ne vyloženě moje kafe. Taky už sme byli docela namrdaní, pivo chutnalo, takže mě vy tupí křesťani polibte prdel a další!
Nej primadony dne, Fear Factory. Jak to tak bývá, na něco se těšíme jak smradi a pak přijde zklamání a vzlyky. To je i tenhle případ. Burton zpíval falešně, slabě a vůbec, chlapi, s touhle produkce běžte do řiti. Radši sme šli na pivo, párci a tak. Únava však byla makabrózní,
opilost nemilosrdná, takže sme ještě na chvilku koukli na Severe Torture - Ti mě taky nasrali, co to bylo za hlas?! - a šli chrnět. O nočním sušáku ani nemluvím, noční mazlení mě nebralo a déšť nám polil konce spacáků. Toliko první den.
V pátek ráno, s žízní jak vembloud, sme se vykopali ze stanu v celkem pěknym čase. Bylo stále pošmourno, tak říkajíc na hovno. Já natlačil do hlavy 'ňákou paštiku a vydali sme se do areálu. Zkoukli sem stánci, protože sme hodlali koupit ňáky trika a pak si Blekoš skočil vystát frontu na kofolu. Já se zatím zašel mrknout na první grupu dne, Smashed Face z Brna. Stihl sem až poslední asi dva songy, což sem zaželel, protože zněli brutálně a sladce. Dal sem si pivenko, Seňor kolega se dostavil záhy a nastoupili X-Core. Hráli docela dobry HáCéčko, ale srali mě jejich výchovny texty. Byli to tupý rváči, ranaři, silácky řeči. Ale Blekoš je docenil. Však taky nemá vkus, dobytek.
Pak sme se šli trochu projít po okolí. Vzali sme to po červené ze Svojšic, po lesní cestě dál až za obzor. Sem tam ňákej metloš, jinak klídek. Ale Deadborn a Galadriel hulákali až sem. Když sme došli na asfaltku, Blekoša chytlo už nevím kolikáty sraní, tož zaskočkl do kukuřice to vytlačit. On vůbec celej fesťák byl ve znamení jeho stolic. Nic nežral a furt sral, to hlava nebere. To už mu musela uhnívat střevní stěna.
Po vyprázdnění sme pokračovali do Stojic a zpátky do cihelny. Došli sme akorát na Ophoilatry. To byl, myslím, německej death. Nehráli špatně, kucí, šlapalo to k mýmu pivu. Pak se začal plnit kotel, postavy s větvičmama v rukách, to sem nebral. A jo, lesní black Trollech. No co, infantilnost fanoušci hodnotit nebudu. Plzeňáci zahráli jak uměli, ale mě už tohle moc nebere. Stereotyp jak hovado. To následující grindový Ingrowing byli jiny kafe. Ti nezklamou, i když hrajou taky furt to svoje. Hovado Vlakin to odšéfoval bez skrupulí a nelze než chválit.
Pak sme se zas na chvílu zdekovali, asi do stanu.
Vrátili sme se až na Rotten Sound, který sme očekávali jak na trní. A nepřišli sme zkrátka. Nadupanej gore/grind jak hovado. Plešatí fíni, hlavy jak gule. Co?
Textures byli posunutí až do noci, tak přišli na řadu Skyforger. Na ně sem byl zvědavej, Blekoš o nich něco namluvil, asi se mu líbí. No ale mě neoslovili. Pagan-folk-metal s jakousi citerou a dudama byl ňákej divnej, utahanej, no škoda mluvit.
Ale potom, boha jeho, došli Carnival InCoal. Jejich fotkám ve Sparku sem se smál, jakési scénky s vrtačkou, doktor… Ale to, co frantíci zahráli, no mazec. Šedovlasej lídr vesele komunikoval a vedl tu grupu šílenců. Jazz, metal, zvuci, industrial, no hovadismus a hudební koláž, která nás úplně odrovnala. To si musím sehnat, respektive Blekoš sežene. Jednoznačně jeden z vrcholů!
Pak vystupovali Sick OfItAll, na který sme házeli bobek. Amíci hrající HC, no bóže.
Těšili sme se na další, Amorphis. Ti už s novym zpěvákem zahráli nádhernej koncert, melodie se prolínaly se světelnou šou, protože už byla pěkná tma. Zahráli nejvíc z Eclipse, ale i z Am universum, Tales… a třeba i Kantele. Akorát Tuonela chyběla. Ale fakt supr.
No a asi hlavní akvizice festu, norští Dimmu Borgir, byli jako další. To už mě boleli nohy jak kurva, tak sme se ztáhli do pozadí na svah a na bobek. V recenzích Dimáče docela zepsuli, že blbej zvuk apod. Je fakt, že zpočátku Shagratovi furt vypadával mikrofon a asi to nazvučení nebylo nejlepší, ale já si to docela uži. Zahráli hymny z Enthrone, Spiritual a Death cult, co sem poznal, taky Stormblast. Hodně dobry, hlavně kolohnát Simen, blonďatej kolohnát s nezaměnitelnym hlasem. Dost gut.
No a potom už sme to zabalili, bohužel už nebyly síly na Textures, což mě dost mrzí. Jinak ten den sme si udělali radost a koupili si trika. Blekoš Epic od Kataklysm a já Down possesion od Immolation a pro Moni tílko Sanatorium, hehe. A tak. Byli sme neopilí, já šest
kousků a Blekoš pouze jedno, pohoda.
Ovšem nastal den třetí, bašta brutalu a nenávisti. Ráno počlo jako naprostá pohoda a nic nenasvědčovalo, že se někde něco zvrtne.
Hrát se začínalo zase v 10 hod, jako první Sacrist, ale my se rozhodli vynechat dopolední promenádu a jít si nakoupit do Chvojtic. Plán zněl, že půjdem až na Sanatorium ve 12.40. A tak sme vydali na pouť. Ve Chvojticích v obchoďáku sem dokoupil chleba, konzervy a borůvkovej závin. Pak sme se usadili na zahrádce u jedné hospody a pojedli. Otvírat měli až za hoďku, v 11, tak že si na jednoho Regenta počkáme a pudem. Jak kdybysme se neznali, kurva! Otevřeli dřív a už to jelo jedno za druhym. Lidi kolem se střídali, od metlošů z Hradišta, po dědci z okolí, policajt z Pardubic, jenom my sme tam seděli furt. Dědci se zajímali i o dění na festu, čuměli do programu a řehtali se třeba Sanatorium, to jediny přečetli. Taky se hašteřili mezi sebou, kucí jedni vyžilí, a jeden nás dostal větou - koukej na ty tajtrdlíci! To už sme ho měli a řezali sme se jak protržení. Blekoša pak vytáčel ten cajt, co byl na letním bytě, čtyři dny dělal a pět dní měl volno. Ty vole!
No skončili sme asi na devíti, byly to dvanáctky, tož sme byli pěkně namrdaní. Navíc začlo chcat, tak sme se potáceli zpátky v dešťu a pěkně hotový. Co se kapel týkalo, tak nám skoro všechno uteklo.
V kempu sem rychle zežral konzervu hovězího, ze které mě pak bylo pěkně blbě a šli sme mrknout na Gorefest. To sme ale jaksi nepochopili, protože porucha nás sabotoval. Blekoš šel teda chrápat a já sem se dokopal jít se ještě podívat na Morbid Angel. Ty sem viděl jednou ve Zlíně a moc se mě nelíbili. Ale tady, snad pod vlivem Regenti, sem docenil fasa death a ač na mě padali mrákoty, viděl sem skoro celej set. Pak už sem taky padl za vlast a šel chrnět.
Když náhle v noci nelidskej zvuk a ryk. Mayhem - pravil Blekoš ze tmy. Kurva, kvůli nim sem hlavně přijel, to se musí vidět. Kupodivu spánek pomohl a my sme vyrazili na plac.
Tam už valilo inferno. Ňáky torzo na kříži, v pozadí logo a Atilla v jakýmsi pytlu se svíjel a chrčel na pódiu. Necrobutcher a Blasphemer to pálili vo sto péro a Hellhammer za svou artilérií do toho sekal, slyšen, ač neviděn. Hodně bomba. Zas, v recenzích psali, že to bylo odflákli vystoupení. Nevím, mě se to líbilo a i když nezahráli některy kulty, viděl sem Mayhem v kultovní sestavě.
Když skončili prostým odchodem do hlubin backstage, tak sme se taky sebrali a alou do stanu. Jenže po spánku bylo hovno. Zatím nastoupili Ephel Duath. Tu hudební schízu sme chvílu počuvali ve stanu, ale pak nám to nedalo a zas sme se vydali na plac, no jak kokini. Ale ještě že sme tak udělali. Když sme je viděli ve Hvozdu, tak sme byli tak na šrot, že to prostě nešlo. Tohle pochopit dá zabrati za střízliva. Teďka to ovšem bylo něco jinýho a považuju to za takovej bonbón festivalu, určitě v mym Top 5. Šílenej zpěvák skvěle komunikoval s lidma, v kontrastu s ním hráli decentní kytarista a basák, šetříc každým pohybem. Fakt skvěly vystoupení.
Tádydádydá, toť vše. Ještě sme se šli na chvílu vyspat a ráno sme vyrazili pěšky do Přelouče. Cesta to teda nebyla moc příjemná, nohy boleli, ale zmákli sme to a pak už sme se kodrcali osobáčkama do Brna.
Shrnuto podtrženo: skvěle obsazenej fest, stánků bylo dost, i to pivo se dalo pít, ale už tam bylo strašně moc lidí, kolem 8 000. To probudilo ve mně skryté misantropické sklony, lidi od teď nemusím a příští rok nejedu, i kdyby přijel Karel. Taktéž Crypt Of Lapis dementují zprávu, že by kdy na takovéto komerční akci vystoupili.
Top 5 : Ephel Duath
Carnival In Coal
Gojira
Mayhem
Amorphis
Sorgh

Brutálek 04

20. ledna 2007 v 18:06 | sorgh |  Muzika
Brutal Assault 2004
Hvozd u Konice
Letos se fest konal od čtvrtka do nedělního rána. Opět to bylo ve Hvozdu u Konice a seznam kapel
sliboval nebývalé zážitky.
S Blekošem sme e setkali tradičně v Prostějově, dali si jedno (Blekoš kofolu) a šli na bus jedoucí
do Hvozdu. Dorazili sme tam opět dost brzo, začátek byl až ve tři a tak zbyl čas na nákup základ-
ních potravin. Zprvu sme šli do Ponikve, ale tam byl obchod i přilehlá knajpa zavřená. Proto naše
kroky zamířily do starého dobrého Ludmírova. A ten nezklamal. Stejná prodejna, stejná žena a
stejnej sortiment, jen ty banány a nektarinky chyběly, do prdele. nakoupili sme, pojedli a vydali se
na místo činu. To už sme měli postavenej i stan a tak sme šli rovnou pro lístky na škopky. Klasika -
Gambáč za 20,-. Koupili sme první várku a hned si nechali jedno vyrobit. Poseděli sme v hlavním
stanu, shlédli známy xichty a pak nás vyhodili do fronty před lom. Čekání jako dycky nebylo konce,
navíc se opozdili CDa, ale večer je dodali. Ale shlédli sme makabrózní krčisko Mr. Corpsegrindera,
který i se zbytkem "Canibalů" už byl na místě.Hráli hned ten večer. Po nalepení nezbytého pásku
sme se konečně dostali do areálu, skočili pro pivko a jali se prohlížet lom. Bšechno stejny jako loni,
žádná změna. Koukli sme ke stánkům a já hned kupil druhy album Lux Occulta na kazetě. Byl sem
potěšený a byl bych i déle, kdyby mě hned vzápětí neštípla vosa, kurva. No što, i ta mrška chce užít
svůj jedový pyj.
A ve tři to začlo. Šli sme hned na první kapelu, protože šlo o první náhul tónů do hlavy. From Beyond
to rozjeli dobře, i když to nebyl přesně styl můj ani Blekošův. Ale o to nešlo, zase sme stáli na place,
škopek v ruce a ušiska se nám třepaly, uaů! Následovaly další kapely, zklamání znamenali Torment, naopak dobře zahráli Ingrowing, to je ověřená klasika. Pak sme se chvilku potulovali, pařili a vrátili se na Dead Infection. O nich moc nenapíšu, protože si je nepamatuju. Stejně tak Poláky Darzamat, prd vím, co hráli, v hlavě už bylo hodně piva, a byli sme s kolegou zklamaní. No a pak hřeb večera a celýho festu - Kanibalové. Naprostá deathová smršť, Fisherův záhrobní growling, toť atributy, na ktery sme se těšili a kterých bylo požehnaně. Blekoš se mě na jejich set ztratil, pařil sem v kotlu a až na jednoho blba Slováka to bylo supr. Blekoša sem potkal až po konci setu a radost byla veliká. Tímto pro nás první den skončil. V pivním oparu a svorně sme se vydali do stanu, ale cestu si taky už nepamatuju.
Druhej den byl start v 11.00. Po nákupu v Ponikvy sme se odebrali do lomu a čekali na první grupu, kterou byla Utopia. Ti háli hudbu o ničem, já se spíš těšil na Sacrosanctum. Ti nás ale taky zklamali a tak prvním povzbuzením byli až Deflorace. Dobrej grind, humor apod. Někdy v tu dobu Blekoš zaregistroval ztrátu mobilu. Prohledali sme to tam důkladně, ale přístroj byl pryč. Toto byl první černej mrak na akci. Nu což, ztráta se stala a tak sme pokračovali v paření. Odpoledne sme vyrazilu do Ludmírova do knajpy a nakoupit. Tato výprava nás velmi nadchla, protože v místní krčmě měli dobrý mok a pokecali sme s místní ženou, majitelkou. Dozvěděli sme se mnoho ze života místních jako nezaměstnanost, málo prachů apod. Nakonec to vypadalo, že fesťák je docela citelná injekce do rozpočtu místních. Taky sme se dali do řeči s jedním borečkem a holkou, kteří byli z Vysočan a pučili Blekošovi mobil. No, pěkně sme se nakalili. pak sme šli na další produkci, ale celové dění je poněkud v mlhách. Opět nám utekli Ador Dorath, nestihli sme Sanatorium, na ktery sem se fakt hodně těšil aj. Takže si pamatuju, ale jen trošku, Depresy - toť zaručená kvalita jak hudby, tak vystoupení. Po nich přišli božští Root, kteří nás opět oblažili svou geniální hudbou a Big Bossovým kmitajícím jazykem. No a následně zahráli Sear Bliss, naši velcí favoriti. Nechyběla trubka a nebýt opilosti, perfektně sme si to užili. Po čabajkách sme šli spat.
V sobotu ráno sme vyrazili do Ponikve na nákup a hle, knajpa byla otevřená. Tak sm pojedli a vstoupili do krčmy s cílem vyprostit se. Avšak člověk míní... Sešlo se tam hafo metlošů, atmosféra byla skvělá a tak teklo jedno za druhym. Dopolední program nám byl úplně ukradenej. Objevili sme i jistě populárního místního občana - Fr. Kundu. Těch Kund nakonec bylo víc, tři. No to bylo řehotu. Skončili sme s Blekošem na šesti kusech, nažraní jak pučmelouni. Blekoš se vyvalil ve stanu a vytuh, já chtěl vidět Darkside, tak sem vyrazil na plac. Dal sem pivko, chvílu pokoukal, ale mé zmámené smysly odmítaly hlubší ponoření se, ale i tak sem poznal jejich klávesy a líbilo se mi to. Pak sem si šel dat taky dvacet a mezitím sprchlo.
Takže únava zvítězila a zaspali sme Martyrium Christi a "Lunatiky", ktery sem chtěl vidět. Na plac sme došli až když končili Lex Taglionis. Po nich nastoupili skvělí Endless, kteří opět nezklamali. Hráli hodně z novinky, kteroužto bych si rád pořídil. Potom volaací Gride, kteří hráli slušněj grindík. No a potom moji velcí oblíbenci, Neglected Fields. Jejich technickej death miluju, šel sem i mrknout do kotle a pěkně sem si je vychutnal. No následující Graveworm byli totální sračka a zpěvákovo neustály "fuckin´" sme poslouchali z palety vzadu. Fakt udnej melodickej black. Náladu nám zpravili až Misery Index z USA. Tato známá - pro mě ne - kapela hraje fasa detík, pěkně hutnej a valivej, no radost poslouchat.
V tuto dobu sme stále popíjeli pivo a to i přesto, že už byla pěkná kosa. Seděli sme jako loni poslední večer u palet za budkou. Byli sme už sbalení a baťohy měli sebou. Aspoň bylo na čem sedět. Během produkce večerních kapel sme se skvěle bavili, pravda, s malými výpadky, a navrhovali jména pro celý klan morčat. Skvosty jako Destruktor, Masokombinátor, Klobásor a Prospektor nám rvali pupky plny piva. Nu ale zpět na scénu, či co. Po Indexech přišli nej hvězdy večera, Impaled Nazarene. Známá skupina, kterou sem ovšem ještě neslyšel, přilákala spoustu fánušikov a plac byl plnej. Pomohl tomu i Mika Lutinen, který bez rozpaků komunikoval s obecenstvem. jejich hudbu bych označil za mix blacku a deathu, moc se mě líbila a byla plná energie. To bylo fakt povzbuzení na noc, vždyť už bylo půl dvanácté, pivní teřichy plny a organismy kompletně znaveny. Ovšem co v nás Impaláči ještě nabudili, to potom ještě rychlejš odpadlo. Na zbývající dvě kapely už sme srali, myslím, že sme dali jen jeden song od "Godlesů" a pak sme šli vyhlížet bus. No ale to začlo to pravy martyrium. Jeden zrovna odjel a další níkde. Tak sme se na chvilku svalili do pole na bágly, aby nás to obilí trošku tepelně izolovalo, protože byla kosa jak prase. Na chvilku sem vytuhl, Blekoš řezal jak pařez a nemoh sem ho vzbudit z jeho embrionální polohy.Po delším úsilí se mě to podařilo a šli sme na křižovatku čekat. No lidí se tam sešlo jak hajzlů a bus furt nikde žádnej. Stáli sme aspoň hoďku a půl, když jeden dojel. A že prej veme 65 lidí, cha, nás tam bylo pár set! Tak se strhla taková tlačenica, co sem jakživ neviděl. Na poslední chvílu se mě podařilo chytit dveří a vtáhnout se dovnitř. Dokonce sem zasedl poslední místo. A nakonec sem zahlíd i lorda kolegu, že s úspěchem vmáčknul svy tělesno do busu. A hurá do Olmíku, odkud sme se rozjeli do svých domovů, samozřejmě po dalším čekání.
Sečteno a podtrženo, fest to byl dost dobrej. Co se týče hudby a prostředí, není co vytknout. Naopak propadákem byl odvoz lidí z festu. Osobně potom mrzela ztráta telefonu a kvanta mozkových buněk. Ovšem já si na chlast nestěžuju, pil sme dobrovolně a bez nátlaku. Jen některy ty nevnímany skupiny zamrzely.
TOP 5 KAPEL:
1. Neglected Fields
2. Impaled Nazarene
3. Cannibal Corpse
4. Mysery Index
5. Root

Nekritická recenze

20. ledna 2007 v 18:03 | Helga Falkenbach |  Muzika
Crypt of Lapis mají první želízko v ohni
Jiz dlouho se v temnem podzemi neuvaril takovy pekelny gulas, jaky nam na svem prvnim demu prinasi hydra z nejtemnejsich, Crypt Of Lapis.
Tento projekt, za jehoz ucinkovanim stoji dvojice chorych mozku - Lord Victimer a Herst, datuje svuj vznik v roce 2001 v Brne. Tato metropole, ktera jiz dala svetu ochutnat porci temnoty a zla (Root, Amon aj.), tak dala vzniknout opravdovemu hudebnimu silenstvi. Panum Victimerovi a Herstovi neni nic svate, a tak zplodily dilo, ktere vynika brutalitou, blasphemii a temnou aurou. Pri poslechu Vas napadaji jmena jako Burzum, Summoning a Darkthrone. Ovsem nejde o zadne tupe plagiatory. Panove nasakli vlivy svych vzoru jen zcasti, prekopali to do originalni podoby, k tomu radu neobvyklych postupu a bylo vymalovano.
Nakonec mohu s cistym svedomim prohlasit, ze se jedna o naprosty(!) kult. Skupina zatim vydala pouze tento demac a jinak se o nich mnoho nevi. Fotografie v bukletu jsou rozmazane a temne, tudiz do tvare jim nevidime. Je to ciste studiovy projekt a zadne koncerty se pry ani ocekavat nedaji. Takze se vlastne vubec nevi, kdo tuto silenost (jen v tom nejlepsim smyslu) tvori. Ovsem podstatna je hudba a ja se jiz tesim na dalsi zasek Crypt Of Lapis. Hail to Brno.
Helga Falkenbach
(Sluníčko s.r.o.)

Příběh Lapisianův

20. ledna 2007 v 17:44 | Herst |  Epik
Příběh lesního muže, uctívače temných model a znalce přírodní medicíny, starého Lapisiana.
V dobách, kdy svět byl ještě neprobádaný, kdy černé hvozdy pokrývaly většinu námi osídlené země, žil jeden poustevník. Z historických pramenů nelze vyčíst, kdy se Lapisian narodil, ale není známa ani doba jeho úmrtí. Ovšem vyskytují se hlasy, které jeho smrt popírají. Podle nich bájný muž stále žije a to v temných hvozdech Moravského Krasu. Naším úkolem ovšem není potvrdi t či popřít jeho nynější existenci, ale vrátit se o několik století zpět a pomaličku shrnout jeho život do doby, kdy se zprávy o něm vytrácejí. Takže toto je příběh muže, jehož život je předmětem dohadů mnoha vědců.
Psal se asi rok 1086, kdy světlo světa spatřil malý Lapisian. Narodil se v malé osadě, jejíž název se nezachoval. Jisté je, že stála na břehu řeky Nemunas, na území dnešní Litvy. Jeho otec byl chudý rybář, jmenoval se Zarich, a spolu se svou ženou Sivou se živily rybolovem. Když se jim narodil Lapisian, velice se radovali, protože bohové je nechali dlouho čekat na prvního potomka. Co obětí nakladli ke kamenné modle stojící pod mohutným dubem kousek za vsí. Žádali i místního šamana Gubuu za přímluvu u božstev. Po šesti letech se tedy dočkali.
Malý Lapisian byl silný a rostl jako z vody a svým rodičům dělal jen radost. Starý Zarich jej zaučoval rybářství a vida jeho lásku k vodě, zdálo se o jeho budoucnosti rozhodnuto.
Jednoho dne však, asi kolem roku 1098, se chlapec ztratil. Marně po něm pátrala celá osada, Lapisian se večer nevrátil a ani následující den ne. Uběhly asi dva měsíce, kdy tu vešel do vsi vetchý stařec a zamířil si to přímo k chýši rybáře Zaricha. Celá vesnice se sešla u menhiru uprostřed vsi a zvědavě vyčkávala. Tu se z chýše ozval výkřik a po něm mumlavý hlas drmolící záhadnou řečí. Když se ti nejstatečnější odhodlali nakouknou dovnitř, překvapením oněměli. Siva, Lapisianova matka, ležela s proraženou lebkou v ohništi a plameny již olizovali její tvář. Zarich nejspíš zemřel čirou hrůzou a jeho mrtvé oči vítali příchozí. Na lavici u stěny seděl shrbený kmet a drmolil motlitbu v jazyce neznámém. Když vzhlédl, zděšení vesničané poznali v jeho mladých karmínových očích ztraceného Lapisiana.
Tady veškeré prameny o jeho dětství končí. Nikdy se též nezjistilo, co se vlastně v chýši odehrálo, jaké drama to osud připravil svým obětem. Lapisian s osady záhy odešel a nikdo ho tam již neviděl.
Zato se dochovalo několik zpráv o jeho pozdějším působení. Jisté je toto: Lapisian žil v lesích. Vždy se zabydlel v nějaké jeskyni nebo shluku balvanů. Liboval si v hlubokých hvozdech daleko od lidí. Zdá se, že v době jeho zmizení se stal obětí nějakého lesního démona a ten ho nutil obětovat svůj život lesu a samotě. Až kolem roku 1137 se lidem podařilo vypátrat jeho doupě. V tu chvíli Lapisian zmizel a usídlil se na jiném neznámém místě. Zvláštní je také jeho jméno, protože latinsky Lapis značí kámen. Jako by již od narození byl předurčen k životu ve skalách. Vyskytly se i dohady, že Lapisian z kamenů čerpal energii pro svou temnou magii. Další významný objev nastal až v roce 1865 !!! V jeho doupěti se našly svazečky lesních bylin a plodů, kosti ( ne vždy jen zvířecí…) a několik svitků s tajemnými texty. Všechny nalezené záznamy byli odvezeny do vědeckého institutu v Londýně avšak sklad v noci 14.10. 1868 vyhořel a s ním i všechny materiály. Zachoval se jen jeden, který v tu osudnou noc studoval sir Loyd Wensley. Zde je úryvek zachovaného textu:
Egy.G……KWl…
VS-bbsÏyGN…&
…..CDAWY..CÀ
..$..GF……¡S….
<……"Kh..S…
…..fHjSU..VC
aí……LUlmm..
Zda se jedná o temné zaklínadlo či jen o neškodný recept, se rozluštit nepodařilo. Navíc se tajemný svitek při stěhování institutu roku 1880 ztratil.
Neméně naléhavou otázkou byl i Lapisianův věk. Jak je možné, že tento muž přežil několik staletí? Je v tom snad černá magie? Nebo nalezl recept na elixír mládí? Zatím to vypadá, že i tato otázka zůstane nezodpovězena.
Jisté však v tuto chvíli je, že Lapisian opravdu žil. Svědčí o tom svědectví sesbíraná za celou dobu pátrání po tomto tajemném muži.
A na závěr poslední záhada: nikdo nikdy nenašel jeho mrtvolu. Navíc se v nedávné době našla osídlená jeskyně v Moravském Krasu. Co když nikdy nezemřel…, co když tu někde stále prochází těmi nejhlubšími hvozdy…?
Sir Herst €

Holštejn

20. ledna 2007 v 16:39 | sorgh |  Výpravy
Holštejn
19.6 - 21.6. 2005?
Konečně nastal čas a my se vydali dobýt tuto tajemnou ruinu, o které jsme zatím jenom planě mluvili a skutek utek.
Čekal sem na Blekoša na vlakáču, protože jel z Kravař a ze Zvoncu valil rovnou na vlak. Došlo k menšímu zdržení a tak sme opustili Brno až 16.25. A nebýt malého nedorozumění mezi bratrem v temnotě a jeho chotí, byla by nálada již z počátku velice příznivá. A to i přesto, že obloha slibovala hojně vody. Cesta do Blanska utekla cobydup. Zatím sme prohlídli mapu a domluvili trasu. V Blansku sme zjistili, že do Holštejna žádnej přímák nejede - hajzl jeden - takže varianta B zněla do Sloupu a odtam pěšky na zrůceninu. A hle, byl i čas na jedno pěnivé! Tož sme zapadli do blízké picérky a Budvar si poručili nalévat. Během rozjímání přišel očekávaný déšť, který přešel až do bouřky. Než sme doběhli na bus, byl Blekoš pěkně prochcanej, já ne, měl sem pláštěnku jako správný táborník, hihi.
Bus se vlekl přes hafo prdelí a trvalo pěknou chvíli, než sme dojeli do Sloupu. Tam nám nezbylo než zapadnout do nejbližší knajpy, protože lilo jak hovado. Ale nevadí, krčma to byla příjemná, hostinská též a pivo bylo jako křen - he, ať žije klišé... Poseděli sme tak na 3 - 4 kousky a protože přestalo chcat, konečně vyrazili pěsky k cíli.
Hned na začátek nás zahřálo příjemné stoupání, které sem častoval výrazy jako "ty kurvo" apod. Sloup plynule přešel v Šošůvku a z ní sme odbočili na polňačku, která nás dovedla do Holštejna. Ano, Toto místo, které pro mě vždy mělo kouzlo mysticismu a tajemství, konečně zřel i Blekoš a myslím, že i jemu imponovalo. Hned sme vyrazili k Hladomorně s plánem noclehu, protože noční déšť by nebyl nic divnýho. Ale smůla veliká, protože doupě okupovala skupinka přiblblých bubínkářů a tak sme museli najít něco jinýho. Na hradě to nešlo, a tak plán zněl hospoda a pak se uvidí. Jak moudré, he he.
S nalezením krčmy sme měli trošku problém, ale nakonec na nás mrkla svými otevřenými dveřmi a my konečně uchopili krýgly. Zrovna sme hráli s Holanďanama, takže nebylo vilných pohledů místních chasníků a po obložených topinkách bylo skvěle. Po zmožení několika kusů, kdy sme ještě stihli náš vyrovnávací (tuším) gól, sem zakoupil klín Nivy a vyrazili sme se uvelebit. V jeskyni byli stále bubnové, takže tady to bylo pasé, ale pak mě napadlo, že u Staré Rasovny by se možno našel nějakej převis, pod kterej bysme se nasádlili. Ještě že mě napadlo vzít baterku, protože cesta v noci lesem, kdy je hovno vidět, není moc fasa. Ale došli sme a hle, super převis, pod kterým bylo plno suchýho listí. Tak sme si ho pěkně nahrnuli a nachystali betle. Pak sme ještě něco zežrali, dokonce malej ohníček byl, a šli sme na kutě. Musím říct, že tak skvěle sem se venku dlouho nevyspal. Pršelo, déšť šuměl a pod skálou bylo měkko a sucho. Fasa. I Blekoš si ráno pochvaloval...
Vzbudili sme se docela pozdě, asi kolem půl deváté. Po nutném rozkoukání a sbalení sme vyrazili směr Ostrov. Bylo velice pěkné počasí, i když mokro a blato. Cestou sme samozřejmě zabloudili, ale nakonec sme dědinku našli. Sotva sme zalezli do knajpy na jedno ranní, začlo chcat. Z počátku to ani tak nevadilo, využili sme i místní roztomilý hajzl, ale třetí pivo už bylo nadplán a už ani nevím, jestli bylo i čtvrty. Každopádně hned jak se vyjasnilo, vypadli sme ven a šup dál. Plán byl přes Krasovou do Jedas a pak do Křtin. V Ostrově sme zkoukli větřák a pomalu sestoupili k Balcarce. To už zas chcalo a tak sme museli dat pauzu. Tož ňáká ta snídaně, limo a já kafe. Pak to chcaní zas přešlo a tak sme šli dál. Prošli sme Krasovou, zdejší krčma byla zavřená, a tak sme pokračovali dál na Jedovnice. Bohužel sme si vybrali zkratku po polňačce, boha, taký nápad somárský!, takže než sme došli do vesnice tak sme kleli jak Faltus a byli pěkně promočení. A otírání zabahněných nohavic trávou taky moc nepomohlo. Každopádně už sem se těšil, až Blekoša zavedu na Olšovec a dáme pivo. To se později ukázalo jako fatální chyba a nad naše bratrstvo se snesl volaaký mrak, nejspíš ze Slovenska, hehe.
Ano, hospůdka byla útulná, pivo přítulné a my pomalu roztávali. Zase začlo chcat, a tak sme se proti plánu docela zdrželi. Dle mého odhadu padlo tak osm rezavců. Co se dělo pak je naprostá blamáž a já mám nad tím velice hustou mlhu. Odchod si nepamatuju, ale najednou sme se ocitli u Hastrmana a zas pívo. Vím, že v bedně byl fotbal a superstar. Taky sme chvíli seděli s místní omladinou. Pak mám dlóóůůhýý okno a probral sem se až po ťafce, kterou mi Blekoš zasadil do brady. Co to? Naprostý výpadek, prý sem kolegu napadnul - no, kdoví jak to bylo, co feket, haha - až se musel bránit. Tudíž roztržka skoro na život a na smrt, k tomu mé pověstné opilecké fňukání..., no potěš. Nakonec nouze rozhodla a svorně sme se vydali deštěm po silnici do Křtin. Někdy v tuto dobu došlo k naprostému faux pas s telefonováním Miláškovi a to byl vrchol.
No každopádně sme do Křtin došli a chrápali na zadní rampě jednoho obchodu. Ráno bylo krušné a nevrlé, kocovina vítězila. Museli sme se vydat do Brna docela brzo, protože mě čekala rehabilitace a kontrola, uf.
Když to teď zpětně hodnotím, lokalita a krajina byla super. Počasí na piču a co se týče chlastu, bylo toho privela. Chápu se opít, cesta je potom veselejší, samý šprým, a pivo k C.O.L patří. Ale takovou dobytkárnu bych už nechtěl zažít.
Hlavně úroveň, pánové.....

Adamovská fikce

20. ledna 2007 v 16:36 | sorgh |  Epik
Ave Victimer,
nechtěl sem, ale musím Ti napsat. Jde o tak závažnou věc týkající se temných stránek bytí, že si nevím rady, jsem tak sám, opuštění a zneuznaný, pouhý konzument přepychu a nežádaných požitků.
Adamov, pearl industrial.
S příchodem zimy se ve městě objevili krkavci a dali tak obyvatelům na srozuměnou, že vláda mrazu zprostředkovaná chladivým větrem a svistem černých křídel je zde. Na půl roku se zatemní okna, opravené a nalakované okenice se zabouchnou a po čtvrté hodině a dvacáté minutě na ulici nepotkáte ani ruku. Z hal industriálního kolosu bude dopadat světlo zářivek na jiskřivý sníh a siřičitý kouř se pár metrů od ústí komína přemění na stovky černých krystalů.
A v této pochmurné době se přivalí mlha. Zprvu nízko nad zemí, jen jako závan z kanálů, které již nestačí polykat tu masu hoven a splašků z osídlených strání. Pokryje parky, koleje i tu skrytou stezku, co vede z kolem nádraží do lesa. A až jí bude dost, tak se zvedne a pohltí celé údolí, které bylo dosud hájemstvím lidí.
Ano, lidé, o ty tu jde především. Většinou to jsou dělníci, kteří spojili svůj mizerný život s fabrikou zvanou Adast, kteří už nevidí okolní krásu přírody, kterou jako vřed hyzdí jejich aglomerace. Žijí v zajetí svých ozubených kol a lesklých hřídelí, kovového prachu a smradu síry, a jejich cerebra se nezmůžou než na myšlenku večerního fádního sexu s manželkou, která se každý večer vrací upachtěná a zpocená zpoza pultu místní masny. Ve společnosti sekané, hovězích boků a škvarků i ona degeneruje, a ve svém muži stále vidí toho hrdinu, která si již ve dvaceti letech podmanil frézu a soustruh a s jejich pomocí se jal vyrábět všeliké produkty. Ovšem jeho nejlepšim produktem je jejich dcera, aťsi oligofrenní, krásná. A o krásu těla jde přece především?
Co zde milují, je kultura. Možná to je jejím nedostatkem, ale o to srdnatěji a sveřepěji (to je to slovo) se scházejí, debatují a duševně se ukájejí. Asi nejoblíbenějším místem je černohorská pivnice, ukrytá v odbočce vedoucí kolem fabriky ven, do lesů. Zde, v domění pochybných jistot, se ta nechutná lůza slézá, holduje alkoholu a za svitu telenovel hloubá o životě. Při halasné kritice všeho často zapomínají, že dítěti plenu nevyměnili, že drahé choti kytku nekoupili a že místo kulturního zážitku se večer opět zvrhne v bohapustou pijatyku. Jako včera, jako onehdá...
Nedivím se, do míst jako toto se město nehodí. Ve stínech okolních kopců se něco vkrádá do duše, cosi zlotřilého a zároveň podmanivého. Citlivý romantik, lázeňský manekýn či co, takové tu nenajdeme. Jejich citlivá nitra by nesnesla tu tíhu zavilých živlů. Na to je třeba právě takových hovad tupých, jednoduchých ve svém konzumu. Neurony prorostlé tukem se jen tak nepoddají náladám chmuru a kdyby, tak je tu přítel ethanol. Mám Tě rád, pivo.
S tímto končím náhlou potřebu rozboru adamovského archetypu. Je mi zle a při příští návštěvě Adamova se zliju jak hovado. Co kdyby mě napadlo se tam PŘESTĚHOVAT?!!!
9.2.2006 SORGHSTEIN

Metalmánia 05

20. ledna 2007 v 16:30 Muzika
Metalmania 05
11. 3. 2005
Zlín - Novesta
Letos jako loni došlo na festival megabrutal, a to naši oblíbenou metalmánii. Pravda, odjezdu předcházelo něco problémů, hlavně dámské plémě nemělo moc pochopení, ale jak se praví - konec dobrý, všechno dobré - nakonec sme odjeli a i má pooperační ruka to kvitovala s povděkem, hrdinně zvedala půllitry a i nějaký ten zlostný pozdrav zvládla.
Akce začínala ve čtyři. Slezli sme se ve Zlíně něco po třetí a hleděli na masy metaluchtivého národa. Zvolna sme se tedy dovlekli k Novestě a rozhodli se znenadání v pivo. Naštěstí tam byla hned sympatická knajpa a v ní řádně tekutý gambáč. I když bylo narvany tak sme ulovili dva fleky u baru a jali se konzumovat. První dvě skupiny nás pranic nezajímali, volaaký Bed Sores a Nemesis nemohli přehlušit naši žízeň a tak se museli obejít bez naší přítomnosti. V klídečku sme si dali tři kousky a pak se vypravili vystát frontu. Zpestřením bylo totálně namrdany individuum, který lezouce po zemi nevědělo o světě. Prošli sme opět důkladnou kontrolou, která s cenou Plzně 30 kačáků kalí dojem z celé akce. A hajzly, no kapacity.
Do haly sme se dostali akorát tak do půlky Endless. Tradičně kvalitní produkce, šlapalo jim to jako Festina, jedinou změnou bylo zpěvákovo krátky páčo.
Po té nakvačili Dark Gambale. Tihle hoši mě nikdy moc nebrali, po jejich plotně netoužím, ale naživo se to dá snést. Je to energicky a hlučny, to sou hlavní devízi Vyškováků.
Ale já už se těšil na Root, legendu nejmakabróznější. Největším šokem v dění okolo skupiny se stal odchod Blackieho, kmenovýho člena kořenu a agilního tvůrce. Metalmánia byla myslím druhym vystoupením s novým kytaristou, Mr. Poisonem. Ten se svojí image blíží svému předchůdci a jeho hra byla taky bez chybičky. Do hlavy se tak jen stále vtírala otázka, k čemu v této legendě došlo, proč tato personela roschade? Jejich set mě naprosto nadchnul. Poznal sem věci z Madnesu, Sealu, hodně věcí z Kargerasu, což mě asi dostalo nejvíc. No a na závěr klasika ve tvaru 666, joj!
No a pak došlo na hosty z ciziny. Nejdřív naskočila Katatonia. Ta pro mě byla asi největším lákadlem celýho festu a nezklamala. Jejich zadumaná hudba mě blažila melodiemi, zpěvák se s hlasem doslova mazlil a k tomu mu zdárně se-kundoval strunný kolega. Nemám od nich ještě žádnou fošnu, ale tímhle koncertem si mě získali a já nařídím Blekošovi vypaluj! Ale honem!
Dalšími na řadě byli taktéž švédští The Haunted. Tyhle chasníky sme taky nikdy neslyšeli, jen sme věděli, že hrajou ňákej trash. No a byl to náhul jak hovado. Tvrdej a agresivní metal, řvanej zpěv a hodně pohybu na hřišti. Ti to jaksepatří rozproudili.
Poté došlo na vrchol večera, aspoň pro mě, protože avizovany hvězdy Cradle se mohli jít před Apocalypticou zahrabat. Tahle banda čelistů z Finska zrovna vydala novou fošnu a musím konstatovat, že to je náser jak sviňa. Vaří to na ty svy basy jak vo život a hlava to nebere. Navíc přijali bicmena a ten tomu dodal grády. Mlátil do těch škopků jako v den Ragnaroku a vůbec nebral ohledy na možný výskyt zimních důchodců. Cože…? No naprostej vrchol fesťáku.
A poslední akvizicí březnové noci byli angličtí rarášci Cradle Of Filth. Známá to banda, zprofanovaná a velice komerční. Nevím, zda to měla kolíbka v plánu, ale byli velice směšní a výkon pana Daniho mě převelice zklamal. Uměl jenom škrékat a jeho pohyb po pódiu byl nadmíru nezáživný. Tyhle negativní pocity sou zajisté taky způsobeny tím, že mě jejich hudba už nebere. Je to stereotyp a fádní nuda. Spolu s bratrem sme se na tom shodli. Ale jakožto další primadony do sbírky našich zážitků je to velmi cenná trofej.
Protože nás ,,krejdlové,, fakt nebrali, sebrali sme se dřív a vypadli do putyky čekat na ranní bus. Skočili sme prvně do sportovní nálevny, kde sme se posilňovali už před koncertem. A zas teklo pivo a preso. Pak nás vyrazili, zavřeli a nám nezbylo než najít útulek jinde. Naštěstí sme kapli na fajne nonstop, kde sme sedli na baru a lili to dál. Naprostá pohodička, jen paní nálevní neměla pochopení pro umění Dark Funeral, který sem zprostředkoval skrzevá internet. Největší prdel nastala na nádru, když zjištěnej bus nejel, lidí hafo a čekalo se, kdy se ňáká pixla objeví. Po ňáké hoďce a půl se bus dovlekl a my konečně vyrazili k domovu. Trochu sme pochrupkali, naprosto zdecimovaní a ožralí, ale spokojení, protože tenhle mejdan se povedl a vychutnali sme si porci kvalitní muziky.
Mezi nezapomenutelny zářezy patří přecpany hajzli, drahej škopek na place a to, když sem se s Blekošem navzájem ztratili. Celej set Apocalyptiky sme tak sledovali singl a já vyžral i škopek pro Blekoša. Tož tak . Hell prospectum.
SORGH

Jak sem kupoval lezečky

19. ledna 2007 v 17:32 | sorgh |  Lezeníčko
O tom, jakej je problém si koupit lezečky fakt na míru, sem slyšel hodněkrát. Jak to udělat, aby byly na fest, ale netlačili. Nebývá výjimkou, že smolař, kterej vybíral až přebral, pak botky nabízí v bazaru. Tehdá se mě to netýkalo, tak sem se tím nezabýval. Až teď.
Na mých starých křápech, ktery sem zdědil po svym budoucím švagrovi, se mě začali klubat palce. A to nemluvím o tom odéru, kterej se ze staré kůže a gumy linul. No hnus.
Nastal teda čas koupit si novy. Začalo to brouzdáním po netu, kde sem se orientoval víceméně podle vzhledu, protože ať tam o té botce píšou cokoliv, stejně si to musíte ozkoušet na vlastní kopyto. Nabídka byla bohatá a trvalo mě hodně dlouho, než sem si vybral pár favoritů. A pak sem vyrazil do štatlu na lov.
No, nebylo to lehky. Jednak mě mořila pravě začínající viróza a pak to dilema, pro ktery se rozhodnout? Proběhl sem hafo obchůdků zabývajících se outdoorem a vyzkoušel řadu modelů, ale z vybranejch kousků mě nesedla ani jedna. Buď mě byly volny na patě, nebo měli zas moc měkkou špicu a tak dále. Zkrátka problém, až sem z toho byl celej nerudnej. Nakonec sem si domů odnesl lezečky, ktery mě předtím odrazovali cenou i designem. Z tkaniček sem přešel na nazouváky. Dal sem na doporučení odborníků a hlavně na pocit. Tím to vyhráli.
Teď leží v koutě za ledničkou a zahálí, zatímco já popíjím čaj se slivkou, kapu si do nosu a čtu časáky o cestování. Tak snad v pondělí na to vlítnu a uvidím, jak sem dopadl já.

Inferno na Flédě

19. ledna 2007 v 16:34 | sorgh |  Muzika
Tož se nám pomalu blíží únor a s ním malej metalovej svátek v Brně. Je to jeden z těch málo festiválků, ktery to tady trošku osvěží a nemusíme jen smutně obracet oči ku Praze. Na Flédě to 25. února roztočí Rotting Christ, Incantation a jim podobny hydry. Paráda. Zklamáním je jen avizovaná neúčast norských Carpathian Forrest, ktery mají nahradit Mystic Circle z Německa. No co už včil, včil už nic. I tak to bude pěkněj náhul a já se těším.
Doporučuju všem metalu hovícím osobám, i když si myslím, že ty už mají tohle datum v kalendářu hodně dlouho zakroužkovany:-)

Úvod do říše

19. ledna 2007 v 15:46 | sorgh
Vítam všechny osoby, které ať už omylem nebo úmyslně zavítali na můj blogček. Nevím, co od něj čekáte, ani já nemám pevnou představu o pojetí tohoto projektu, jisté je jen to, že se budu věnovat tvrdé hudbě, turistice a úchylnému projektu Crypt Of Lapis, který již pár let provozuju s kolegou Victimerem.
Budoucnost ukáže...